Ministr Šťastný z Motoristů jednal s ministrem dopravy. Chce větší podporu chůze a jízdy na kole

„Doprava není jen o přesunu z místa na místo. Je to prostředí, které může přirozeně podporovat pohyb a tím i zdravější životní styl. Chůze a jízda na kole v kombinaci s MHD patří k nejdostupnějším formám prevence, které máme doslova na dosah,“ uvedl Šťastný. Ministr, který vystudoval lékařskou fakultu, tak zdůraznil roli každodenního pohybu při dopravě jako nejlevnější a nejúčinnější prevence.

Součástí tohoto posunu je i nově představená kampaň „Zdraví je drahé, schody jsou zdarma“, která motivuje veřejnost k volbě přirozeného pohybu v běžných situacích – například upřednostnění schodů před výtahem.

Motoristé sobě a obrat v rétorice

Vyjádření Borise Šťastného je v rámci hnutí Motoristé sobě v rozporuplném kontextu. Hnutí se totiž v Praze etablovalo právě odporem a kritice opatření na podporu pěší a cyklistické dopravy. Ve volebních materiálech hnutí brojilo proti „zbytečným cyklopruhům“, omezování parkovacích míst, zlepšování ovzduší pomocí nízkoemisních zón či snižování rychlosti pro vyšší bezpečnost. Aktivní mobilitu Motoristé sobě rámovali jako ideologický experiment na úkor řidičů.

Nynější důraz ministra Šťastného na chůzi a jízdu na kole jako dostupnou formu prevence je tak minimálně rétorickým obratem a bude zajímavé sledovat, jak se tato slova projeví v reálných krocích Ministerstva pro sport, prevenci a zdraví či Ministerstva dopravy. Je totiž řada cest, jak může vláda podporu cyklodopravy ovlivnit.

Co může stát ovlivnit v podpoře cyklistické dopravy

Přestože hlavní odpovědnost za budování cyklistické infrastruktury ve městech leží na obcích a krajích, stát má v oblasti podpory aktivní mobility řadu nástrojů. Významnou roli hraje zejména výstavba doprovodné infrastruktury u velkých liniových staveb, které staví stát — například podél železnic, dálnic či vodních toků, kde mohou vznikat cyklostezky či důležité propojky.

Dalším nástrojem je Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), který rozděluje evropské i národní prostředky a část z nich dává na cyklistickou a pěší infrastrukturu. Dotace SFDI však nemůže čerpat Praha, která považována za příliš bohatý region.

Vláda zároveň zásadně ovlivňuje rozdělení celkového dopravního rozpočtu mezi silnice, železnice a veřejnou dopravu. Právě kombinace MHD, chůze a jízdy na kole je dlouhodobě považována za nejefektivnější formu dopravy z hlediska prostoru, energie i zdraví.

Legislativní změny: co se povedlo a co stále chybí

Vláda má klíčovou roli v oblasti legislativy. V minulosti se podařilo prosadit například povinný minimální boční odstup 1,5 metru při předjíždění lidí na kole, čímž se Česko zařadilo mezi většinu evropských zemí podobným způsobem systematicky chránících bezpečnost cyklistů v provozu.

Na další klíčové změny se ale stále čeká. Patří mezi ně například zavedení přednosti cyklistů na přejezdech přes vedlejší komunikace, která by umožnila stavět oddělené stezky bezpečněji a levněji. Například sousední Slovensko má tuto přednost uzákoněnou již od roku 2021.

Další potřebnou změnou je legislativní ukotvení nepřímého levého odbočení, jež by zjednodušilo pohyb cyklistů na víceproudých komunikacích. Tyto návrhy již byly odborně připraveny a ve Sněmovně diskutovány kolem roku 2021, zatím se je ale nepodařilo prosadit.

Přetaví se slova v realitu?

Podpora chůze a cyklistické dopravy tak nestojí pouze na městech. Aktuální výroky ministra Šťastného (Motoristé sobě) ukazují, že i na státní úrovni existuje prostor, jak aktivní mobilitu systematicky posilovat: ať už skrze investice, legislativu, nebo jasné politické signály. Jak konkrétní tyto signály budou, ukáží až další kroky vlády.