Cyklistická hláška

Hrajete mariáš? Pokud ne, pak asi víte, že je to karetní hra s pravidly, která jsou na první pohled dost složitá. Pokud ano, tak pravidla znáte, víte, co se při hře stává a dost často se pro vás stane stereotypem. K partiím s přáteli se pak scházíte proto, abyste potěšení ze hry spojili s pokecem, posezením při pivu a tak podobně. Hra se stává zábavnou rutinou, kterou pro plný požitek spojujete s dalšími zážitky.

S jízdou na kole v městském provozu je to podobné. Všichni vědí, že k bezpečnému zvládnutí této činnosti na území Prahy je třeba dost vysoká úroveň znalostí a dovedností. Potřebujete znát pravidla silničního provozu, svou nelogičností často těm mariášnickým podobná. A musíte mít dostatek zkušeností, abyste věděli, kterou protisměrku můžete projet durch a kde si raději zahrajete chodníčkářského betla. Na své obvyklé cestě často potkáte několik hezkých partií, někdy vysoko vyhrajete předjetím kolony a někdy vás stíhá několik desetníkových proher za zebou, když vám špatně padají ta světla. Občas si pomůžete hláškou, když ve hře plné červených vyhodíte zeleného panáčka. Jenom si musíte dát pozor, abyste ty fleky nehnali moc vysoko — za partii, ve které vás položí řada ,,kolových“ trumfů, byste mohli platit ještě hodně dlouho.

Hodně lidí mariáš hraje. A dost ho nehraje, protože ta pravidla jsou na ně příliš složitá a taková hra je nebaví. Raději by si zahráli třeba downlihlové vočko, to je takové rychlejší, jak říká klasik — a o duše se zde přichází snáze. A jiní zase dají přednost ,,prší“ na cyklostezce, protože při mariáši, ať to člověk má zažité sebevíc, se prostě musí pořád hlídat.

Taková je městská cyklistika — mariáš mezi cyklistickými styly.