Michal Berg ze Zelených: Vláda daněmi v cyklodopravě do lepší formy neposune ani obyvatelstvo, ani finance

Vládní balíček škrtů a reforem se přímo i nepřímo dotýká čisté mobility ve městech. Samozřejmě, vedle ekonomických dopadů na hospodaření domácností nebo budoucnost rozpočtu se může zdát, že se jedná o méně důležité aspekty, ale bohužel se na nich dá velmi přesně demonstrovat, jak u vládních návrhů úplně chybí dlouhodobé přemýšlení o jiných dopadech, než jen těch okamžitých a přímých na státní rozpočet.

Daně jako nástroj totiž nejen že plní státní kasu, ale taky mohou podporovat nebo znevýhodňovat konkrétní činnosti – třeba proto, že se tato podpora dlouhodobě vyplatí, např. zlepšeným zdravotním stavem obyvatelstva. Tím snižuje náklady na zdravotnictví. Na tohle vláda u cyklodopravy nebo u dalšího zdražení MHD rezignovala.

Pokud jde o DPH na veřejnou dopravu, vláda opět přichází s opatřením, které je proti zájmům dostat více lidí do veřejné dopravy. Ta už tak trpí zvýšenými náklady na pohonné hmoty a v mnoha městech dochází k škrtání rozsahu MHD, se zvýšením DPH bude veřejná doprava nadále méně výhodná. Pro porovnání, v Německu je DPH na veřejnou dopravu DPH 7 %, v Nizozemí 9 %, ve Švédsku 6 %.

Opravy kol se stanou méně výhodné

Ještě méně promyšlené jsou kroky v oblasti podpory jízdy na kole. Vláda plánuje přesunout sazbu DPH za opravy jízdních kol, oděvů nebo obuvi do vyšší sazby. Je to neekologické i nesociální – namísto toho, abychom podpořili znovupoužívání věcí, stanou se opravy zase méně výhodné a lidé budou mít větší motivaci věc zahodit a koupit novou.

Konkrétně u kol jsou opravy v mnoha zemích daňově zvýhodněné. Nedávno dokonce EU umožnila do snížené sazby DPH zařadit i prodej a půjčování kol a elektrokol. S jasným cílem: podpořit tento druh dopravy i jinak než jen budováním infrastruktury.

Například Portugalsko snížilo DPH na kola a elektrokola v podstatě obratem, s jasným cílem zvýšit do roku 2030 podíl lidí, kteří se tímto způsobem dopravují (tzv. modal split), ze 3 % na 10 %, tedy na více než dvojnásobek.

Několik zemí již začlenilo podporu jízdních kol a cyklistiky do svých daňových systémů i dalšími způsoby. Například v Německu, Rakousku a Belgii mohou zaměstnavatelé poskytovat jízdní kola jako benefit osvobozený od daně, například formou splátek nebo pronájmu. V Belgii mohou organizace svým zaměstnancům vyplácet příspěvek osvobozený od daně na jízdu na kole do práce jako doplněk k jejich mzdě.

Dětské autosedačky budou v nižší sazbě, dětské sedačky pro jízdní kola v sazbě vyšší

Absence dlouhodobého přemýšlení vlády o cílech politiky je v tomto bodě vidět snad nejvíc. Existuje nespočet studií, které popisují benefity podpory jízdy na kole nejen pro životní prostředí nebo kvalitu života ve městech, ale také pro snižování nákladů veřejného zdravotnictví.

Například v cyklistické velmoci Nizozemí jsou benefity podpory cyklistiky v oblasti zdravotnictví vyčísleny na 19 miliard euro ročně.  Navíc, podle výpočtů tabulky dožití by lidé v Nizozemsku bez jízdy na kole zemřeli asi v průměru o půl roku dříve.

Dá se tedy rovnou říct, že neinvestovat a nepodporovat cyklodopravu je rozpočtová nezodpovědnost.

Česko jde bohužel opačným směrem a opravy se zdraží, kola nižší sazbu DPH nedostanou a podpora cyklodopravy jako strategické priority je ponechána na osvícené lokální politiky, bez daňové či jiné podpory z centra.

A s cyklodopravou se pojí další věc. Je to sice rozpočtově drobnost, ale symbolická: zatímco dětské autosedačky budou v nižší sazbě, dětské sedačky pro jízdní kola v sazbě vyšší. Stát tak dává najevo, že vozit děti autem je hodno podpory, ale vozit je na kole ne. Podobné je to s dětskými přilbami na kolo: v České republice platí zákonná povinnost pro děti a mládež do 18 let helmu při jízdě na kole nosit. Tato helma je ale ve vyšší daňové sazbě.

Pokud si tedy vláda svůj balíček nazvala „Česko ve formě“, tak je jasné, že v oblasti cyklodopravy vláda do lepší formy neposune ani obyvatelstvo (díky lepšímu zdraví a aktivnímu pohybu), ani veřejné finance (díky úsporám nákladů ve zdravotnictví).