Vybrané výsledky průzkumu v soutěži Do práce na kole

Díky napojení na pořadatele kampaně Do práce na kole vám můžeme nabídnout vybrané výsledky rozsáhlého průzkumu, který v rámci kampaně proběhl. Účastníci kampaně v jejím průběhu odpověděli celkem na 21 otázek týkajících se kampaně, jízdy na kole po městě i dopravy obecně. V tomto článku najdete vybrané odpovědi platné pouze pro Prahu, kde na otázky pravidelně odpovídalo přes tisícovku respondentů.

Jací jsou účastníci kampaně?

Podle průzkumu se kampaně účastnili především pravidelní a častí městští cyklisté. Skoro 60% účastníků kampaně nejezdilo po Praze na kole pravidelně a jen pětina nejezdila skoro vůbec. Ukazuje se, že kampaň Do práce na kole především motivuje příležitostné jezdce k dennímu jezdění.

Otázka na obvyklý dopravní prostředek umožnila vyhodnotit „modal split“ účastníků kampaně. Odhad je přibližný, při základním zpracování jsem data neočišťoval o možnost zaškrtnout více odpovědí (využila většina respondentů) a bylo třeba vzít v potaz i komentáře.

Za zmínku stojí výskyt prostředků jako jsou koloběžky (12x), běh (6x), motocykly a skútry (3x) a brusle (1x). Naprosto převažujícím dopravním prostředkem účastníků kampaně, kteří už pravidelně na kole nejezdí, je nicméně veřejná doprava. To by naznačovalo, že cyklisté se i v Praze rekrutují spíše z cestujících veřejnou dopravou, celkové přesuny v dopravním chování mohou být ale složitější.

Staré známé pražské bolesti

V průzkumu přímo nemohla nezaznít otázka na obtíže, které cyklisty nejvíce omezují. Respondenti mohli zaškrtnout nejvýš tři možnosti ze sedmi. Jak se dalo očekávat, provoz a chybějící bezpečné trasy je obtíží pro 72% respondentů. Když to otočíme, provoz a chybějící bezpečné trasy nepovažuje za zásadní obtíž jen čtvrtina lidí, kteří se pokoušejí jezdit po Praze každý den. Proti tomu obtíže s počasím a strach z krádeže považuje za jednu z největších potíží jen čtvrtina účastníků kampaně. Naprosto pak vyhořely kopce. Ty (společně s rizikem zpocení se) považuje za významnou obtíž jen 8,5% účastníků kampaně.

Jak vidno, diskomfort při provozu vnímají nejen ti, kdo kvůli tomu na kole nejezdí, ale i ti, kdo se vyhecují a zkusí jezdit.

Z řady textových komentářů se vylíhla také často opakovaná stížnost na obtížnou koexistenci s chodci na cyklostezkách. 34 účastníků kampaně neváhalo napsat na toto téma trpkou větu. Zaznamenány byly i různé obtíže s cestami mimo spojnici domov – práce, nutnost jezdit na pracovní schůzky, převlékat se, vozit náklady, děti, atd. Zazněly i hlasy vyžadující kvalitnější parkování kol.

Jako rizika při jízdě na kole vnímali účastníci kampaně především vlastní úraz a nebezpečí krádeže kola. Ne zrovna nejlépe byla položená otázka týkající se parkování kol. Z výsledku se tak dá vyčíst, že o své kolo se na ulici nebojí zhruba 30% účastníků kampaně a za bezproblémové považuje parkování jen 6,3% účastníků kampaně.

Město investuje málo a neefektivně

Pokud jde o míru investic města do cyklistické infrastruktury, pak převažuje názor, že nejsou dostatečné (54% je o tom rozhodně či spíše přesvědčeno). Skoro 30% účastníků kampaně bylo nicméně přesvědčeno, že investice jsou více či méně dostačující.

Není se čemu divit. Doposud nepříliš uspokojivé výsledky v propojování sítě cyklotras zněly v komentářích kritickými poznámkami ohledně efektivity vynaložených investic. Skoro 10% respondentů tuto svou obavu vyjádřilo slovy. A celá 3% přidala připomínku o předražování a korupci. Není jasné, jak by podobně položené otázky dopadly u jiných dopravních staveb, komentáře tak dost vypovídají o celkové náladě ve společnosti. U cyklistických staveb bezpochyby odrážejí kritický pohled na sice usilovnou, ale nepříliš úspěšnou snahu o vytvoření kvalitní infrastrutury.

Méně aut, více pěších zón?

Otázky zaměřené na dopravu obecně přinesly celkem očekávané odpovědi. Že by lidé měli jezdit po městě méně autem, si myslí devět z deseti účastníků kampaně. Konkrétní dotaz na zklidnění Smetanova nábřeží, kde je cílem sdružení Auto*Mat vznik pěší zóny s průjezdem tramvají, vyvolal také dost pozitivní odezvu, i když zde to možná bylo kvůli převažujícímu „cyklistickému“ pohledu na věc.

Polovina bude jezdit víc

I v téhle otázce mohli jezdci zaškrtnout více možností a hojně tak činili. Naprosto převažujícím osobním přínosem bylo potěšení z jízdy na kole (66%). Soutěžení a změnu denních návyků považovala za přínos třetina až čtvrtina jezdců. Dvanáct procent jezdců si zlepšilo dovednosti a 6% lákala možnost získání ceny. Mezi „volnými“ odpověďmi, které respondenti sami psali, se poměrně často objevovalo zviditelnění cyklodopravy, kdyby mělo vlastní položku, bezpochyby se vyskytne více než v takto dosažených šesti procentech. Mezi dalšími hromadně uváděnými přínosy se nacházel společenský zážitek, jízda s kolegy, získání větší motivace jezdit a zlepšení kondice či trénink.

Téměř polovina respondentů uznala, že po kampani pozmění své dopravní návyky. Začnou jezdit častěji (36%), i jinam než do práce, za horšího počasí a nebo celoročně. Komu se to zdá málo, může si všimnout, že 38% účastníků kampaně už mělo dojem, že víc jezdit skoro ani nemůžou.

Závěr

Průzkum ukázal, že kampaň Do práce na kole umožnila jezdit na kole pravidelně těm, kdo to zkoušejí. Smysl (alespoň deklarovaný), tedy začít jezdit víc, naplnila kampaň u poloviny účastníků. Potvrdily se známé bolesti pražské cyklistické dopravy i pohled na fungování její podpory. Odpovědi na další otázky z průzkumu bezpochyby pomohou Auto*Matu přípravit akci příští rok ještě lépe (a nebo lépe položit těch pár otázek, co se nějak nepovedlo dobře zformulovat).