9 věcí, co mě Rekola naučily o životě (a byznysu)

Dneska jsem, tak jako každej podobnej den poslední dva roky, dorazil do práce na rekole. V kanclu panovala ponurá nálada jako vždy, když – poslední dva roky celkem často – nešel net. A protože jsem člověk, co si bez internetu neuvaří ani kafe, natož aby udělal nějakou práci, rozhodl jsem se sepsat něco, co mi leželo v hlavě už od prvního dne, kdy jsem sedl na přihřátý růžový kolo.

Pro ty, co ještě neměli šanci se s touhle službou potkat: Rekola jsou vznešeně řečeno bikesharing, což přeloženo do lidštiny znamená, že se hrozný kvantum lidí dělí o pár postarších kol.

V praxi to vypadá tak, že po městě (Praha, Brno, Pardubice, Teplice, Olomouc, Budějice a já nevim, kde se to kuci a holky ušatý rozhodnou ještě rozjet) povalujou na růžovo natřený kola, který někdo zachránil ze smeťáku, případně je vyhrabal po dědovi ze sklepa. A všichni, kdo se přidají do týhle sekty a zaplatí roční nebo měsíční poplatek, si tyhle vykopávky můžou půjčit a přesouvat svoje rozměklý zadky dle libosti po městě.

Je to přesně tak špatný, jak to zní, mnohdy ještě horší, ale stejně tenhle dopravní prostředek miluju. Co jsem se za necelý dva roky, co takhle brázdím Prahu, naučil?

1. Podělit se s ostatníma

O tom to prostě celý je. Můžete si pořídit vlastní kolo a lítat na něm na trase domov-práce-hospoda dle libosti. Bez hledání, čekání na kód, bez časovejch ztrát. Ale zase se o něj musíte pořád starat. Nemůžete ho nechat na ulici, když jste moc líný dojet domu. Nemůžete se vykalit, protože ctíte zákony a nejezdíte na kole pod vlivem. Nenecháte svýho vytuněnýho horáka v Holešovicích u lampy. Kam si sami nedojedete, tam prostě dopravní prostředek nemáte.

S Rekolama prostě popadnete nejbližší růžovku, dojedete kam potřebujete a hodíte jí do škarpy, odkud jí někdo jinej zase tuze rád vytáhne. Bez stresu a bez závazků.

Zkuste to i ve svý práci. Přehoďte zakázku, na kterou nemáte buňky nebo kapacity, na schopnějšího kolegu/konkurenta. Klient dostane co chce, pomůžete kolegovi z branže a vy získáte pozitivní karmu. Že si s pozitivní karmou ani neutřete zadek? Jen to zkuste. Přestaňte se soustředit na počty a na klasickej směnnej model.

Třeba vám konkurent vaší laskavost nevrátí a ještě vám klienta přebere. Třeba. Ale třeba se najde někdo, kdo prokáže podobnou službu vám a vy se najednou dostanete k zakázkám, který vás vážně bavěj. Navážete nový spojenectví a posunete se zase někam dál.

Ale jasně.

Skrblete si co máte a dělejte všechny ty věci, co vás nebavěj a dostávejte za ně mizerně zaplaceno…

2. Dělat věci jednoduše

Rekola nemají žádný přehazovačky, kotoučový brzdy a další supercool sračičky, který vy na svym kole rozhodně mít musíte. Ale (skoro) vždycky na nich dojedete tam, kam potřebujete. I bez jednadvaceti rychlostí a odpružení. Čím míň toho kolo umí, tím míň se toho může podělat. A proto tahle služba dodnes funguje a vzkvétá. Nikdo nemá potřebu krást kolo, který má akorát tak cenu kovu, ze kterýho je. Na kolech nejsou žádný převody, který by se mohly zaseknout, řetěz vám spadne jen občas…

Udělejte to taky tak. Pokud nemáte za zády tisícihlavou firmu, soustřeďte se na to, co je pro váš byznys nejzásadnější. Všechny ty fancy vychytávky můžete dodělat časem, až nebudete vědět co s lidským i finančním kapitálem. Ale zatím se zaměřte na to, co vaši klienti opravdu potřebujou. Bez zbytečností, který se můžou akorát tak pokazit a vašeho zákazníka nasrat.

3. Nabízet jednoduchý cesty

Občas se můžete poučit i z věcí, co tak úplně nefungujou. Když jedu ráno do práce, vyšlapu cestou nechutnej kopec na Letnou, upíchnu kolo před kanclem, a když se večer vracím, na celý Letný není ani jedno jediný kolo. Proč? Protože lidi jsou lemry. Já vim, že to nejste ani vy ani já. A Pepa je taky celkem atlet, kterej se z ňákýho krpálu neposere. A Lojza s Karlou vlastně taky.

Ale když vezmete všechny lidský individua dokupy, nakonec zjistíte, jak jdou jako celek tou nejjednodušší cestou. Proto všechny rekola najdete v ďolících pod kopcem, kam se splaví jako rozlitý kafe z letenský hipstrkavárny, jelikož do kopce se nikomu šlapat nechce. To si tam radši dojedou tramvají. Protože bez ohledu na to, jak inteligentní a vytrvalí a vůbec skvělí jako jednotlivci jsme, jako lidstvo jsme prototyp lenosti.

Využijte toho pro váš biz. Nabídněte svou službu tak, aby šla objednat na jedno kliknutí. Nebo zavolání. Když chcete, aby u vás na webu návštěvník něco udělal, prostě navrhněte ten správný butón větší a zelenější. Lidi na něj nebudou klikat jen proto, že je zelenej. Ale klikne na něj víc lidí než kdyby nebyl. Jen proto, že je to jednodušší. Podívejte, kolik lidí si od vás chtělo něco objednat a nakonec odešli, jen aby nemuseli vyplňovat váš nekonečnej objednávkovej formulář. Zamyslete se nad tím, jak jim to zjednodušit. Hned.

4. Chopit se příležitosti, když je nadosah

Moje ranní rutina vypadá většinou tak, že sejdu kopec od domu (k nám nahoru nikdy nikdo kolo nevyvezl, snad až na mě), odemknu kolo a jedu makat. Kochám se ranním slunkem, slečnama, co na náplavce dávají poslední cígo než upadnou do kómatu, směju se na další magory, co šlapou na kole a do práce dorazím ve skvělý náladě. Někdy jsou ale všechny kola rozkradený (to že se o kolo dělím, ještě neznamená, že nechci jedno jen pro sebe a to hned teď a tady!), a tak musím sednout na tramvaj, namáčkout se mezi životem unavenou masu a nechat si vysávat životní energii, dokud nevypadnu na letenskym náměstí úplně bez nálady.

Zpravidla ale z tramvaje zahlídnu nějaký odložený kolo někde na půl cesty, a když přemůžu lenost, která se mi zatím zažrala do kostí, protlačím se davem, překličkuju ucpanou silnici a sednu na kolo, ráno je zachráněný.

Je fajn mít svoje kanály, kudy k vám proudí novej byznys a příležitosti. Ale občas se ty největší šance povalujou někde kolem a čekají jen až je seberete. Nečekejte, až si vás lidi najdou, vyplní kontaktní formulář co máte na webu a poptaj vás. Když chcete pro někoho dělat, napište mu! Vidíte někoho, kdo hledá vaše služby? Tak mu je nabídněte. A ne nějak decentně, oklikou aby se neřeklo.

– “Kdybyste náhodou měl zájem, podívejte se na www.nestojimeonoveklienty.cz.”

– “Ne, děkuju, nemám. Raději knihu.”

Kdepak!

Vidím, že máte takovýhle problém, takže co kdybysme vám ho vyřešili a ještě vám udělali masáž grátis?

Využijte toho, že mluvíte ke konkrétnímu člověku s konkrétním problémem. To je sakra personalizace!

5. Neposrat se z maličkostí

Rekola jsou všechno, jen ne dokonalý. Tu se vám protáčí řidítka, tu je urvanej zvonek a trčí z něj jen šroub, kterej je nachystanej vás při nejbližší příležitosti vykuchat. Můžete to vzdát a najít si další kolo, kterýmu ale klepe blatník, takže si najdete další, který má ale nepohodlnou sedačku, takže po půl hodině to vzdáte, sednete na tramvaj a dorazíte na schůzku s hodinovým zpožděním. Jestli mi Rekola daly nějakou lekci, tak je to neřešit takovýhle detaily.

Když potřebuju jet, tak potřebuju jet. A i když mě řidítka, který jsou oproti kolu vychýlený o 5 stupňů, přiváděj k šílenství, nakonec dojedu přesně tam, kam potřebuju.

Jak řekl můj oblíbenej spisovatel – svět patří těm, co se neposerou. Vykašlete se na dokonalost. Pokud budete čekat na lepší počítač, pokud budete ladit firemní letáky a pořád nebudou dost dobrý k natisknutí, pokud budete čekat až vás políbí tvůrčí múza… Tak neuděláte nic. Celej svět je proti vám a na všem jsou chyby. Jediný co musíte udělat je prostě jít a udělat, co je třeba, i když k tomu nejsou vhodný podmínky. Tečka.

6. Řešit problémy za pochodu

Jak často už s váma vyjebala dopravní zácpa nebo výluka v hromadný dopravě? A nikdy nepočkají na den, kdy jedete jenom na nákup do Tesca. Ne, počkají si na den tý nejdůležitější schůzky s klientem nebo pracovní pohovor, případně rande, který vás má posunout na další metu.

Pak přichází chvíle pro to najít si nejbližší růžový kolo a bez mapy, jen podle intuice to řezat mezi náklaďákama a vyděšenejma důchodcema, přes chodníky a trávníky tam, kam vás povinnost volá. Jenže by to nebyl perfektní den, kdyby vám přitom nespadl řetěz. Takže hned potom, co si do rozety skřípnete prsty, popadnete nejbližší klacek a řetěz nahodíte s ním.

Nezáleží na tom, že máte obě ruce od narození levý a při hodině dílen jste nesměle požádali, jestli byste radši nemohli mít kuchyňky s holkama (na což učitel nakonec kvůli bezpečnosti všech zúčastněných kejvnul), v případě nouze se z vás stává MacGyver a dokážete opravit i ten největší problém.

V práci i v životě vždycky nastanou chvíle, kdy se všechno převrátí hnědym nahoru. V tu chvíli přichází chvíle na to, abyste využili všechno, co máte zrovna po ruce a poprali se s tím, co život přináší. Nemáte jistotu, že to vyjde, ale pokud to vzdáte předem, máte jistotu, že to nevyjde.

7. Neřešit, co si myslej ostatní

Rekola jsou homo. Nebo aspoň vždycky najdete někoho, kdo si to o nich myslí/řiká. Za tu dobu co na růžovoučkejch kolech jezdím, jsem už narazil na pár drsňáků, kteří se namáhali mi vysvětlit, že můj bicykl je buznovskej. Snad aby si potvrdili svou mužnost.

Ale za prvý mi růžová sluší a za druhý neřeším, kdo s kým spí, takže se vždycky jen pousměju, poděkuju za informaci a pokračuju v cestě. Mohl bych si pořídit chlapácký kolo, nastříkat ho načerno a ozdobit lebkama. Ale proč bych se měl ochuzovat o tuhle super službu kvůli názoru několika zakomplexovanejch jedinců?

Ať už děláte cokoli, vždycky se najde někdo, kdo vám vysvětlí, že to nemá smysl. Že o vaše služby nikdo nebude mít zájem, že vás vytlačí levnější konkurence, nebo že na to prostě nemáte. Můžete se nechat zaměstnat jako skladník a mít svojí jistotu (stejně veskrze iluzorní), nebo se můžete pousmát, poděkovat za názor a pokračovat za svým cílem.

Rozhodnutí je na vás – koho zajímá, co si já myslím?

8. Bejt milej (i na lidi, co si to nezasloužej)

Jsem možná ten nejhorší recyklista v Praze. Pravidelně zapomínám kolo vrátit (je třeba potvrdit adresu v aplikaci a připsat poznámku, kde jste kolo nechali – prostě dřina). Parkuju mimo zónu (bydlím asi kilometr od ní). Nevracím kolo ani po upozornění. Nechávám kolo mimo zónu i přes víkend (to když přijedu v pátek na kole a spím až do pondělního rána). Po tom co mi přijde pár SMSek, se mi na displeji mobilu zlověstně rozsvítí neznámý číslo. S obavama jej zvednu, ale ejhle.

Na druhym konci drátu sedí milá slečna a trpělivě mi vysvětluje, že jsem zase nevrátil kolo a jestli bych tedy byl tak laskav a obtěžoval se to v aplikaci odklepnout. Jednou mi dokonce volala, že kolo, který jsem někde odložil, našla a jestli by mi nevadilo, že ho vrátí za mě a jestli jsem neměl v plánu na něm ještě někam jet! A to vše naprosto vážně a bez ironie!

Kdybych měl dostat kartáč pokaždý, když zapomenu kolo vrátit, nebo měl nedejbože platit pokutu, asi bych sklopil uši, rozhodl se, že Rekola nejsou pro lajdáka jako já, a dál bych jezdil do práce sockou. Ale protože se ke mně v Rekolech chovají tak, jak se chovají, příští rok jim zase pošlu peníze za předplatný a budu se u toho cítit skvěle.

A teď si sáhněte do svědomí.

Nejste občas na svoje klienty tak trochu pes? Nedáváte někdy klientům najevo, jak moc vás obtěžujou? A někdy i těm úplně nejvěrnějším? Sáhněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe, jak se u vás vaši zákazníci cejtěj. Protože vaše služba ani produkt není o vás. Je o vašich klientech a ty sami rozhodnou, kam je srdce táhne. Neříkám, že se musíte starat o zákazníka, kterej se chová jako hovado. Ale i takovýho můžete poslat do háje bez toho, abyste klesli na jeho úroveň.

9. Myslet i na ty, co nejsou tak cool jako vy

Když jsem letos na dovolený utopil mobil, přišel jsem o spoustu appek, který jsem byl línej nainstalovat si zpátky na novej mobil. Většinu z nich jsem prostě přestal používat a než bych si je znovu stahoval, prostě jsem jejich služby oželel. Jen Chuck Norris dokáže pochytat všechny pokémony na Nokii 3310, ale i já si na týhle cihle dokážu vypůjčit rekolo. Prostě stačí poslat SMSku a obratem dostanete kód, kterej potřebujete k odemknutí kola. Časem jsem si na to tak navykl, že nemám ani potřebu si appku znova stahovat.

A jak to máte vy? Jak se zobrazuje váš web těm několika procentům počítačovejch pralidí, který používaj Internet Explorer? Dokážete něco udělat i pro lidi, který zrovna nemaj ultrarychlý mobilní připojení? Jasně, většina lidí to neocení, ale pokud v tomhle budete krok před konkurencí, získáte zákazníky, který tohle jinde nenajdou, skoro zdarma.

A to je vše přátelé

A díky tomuhle všemu odpustíte Rekolům občasnej rachtající blatník, jejich absenci na libovolnym návrší a nevkusně růžovej design. Když budete dělat to, čemu věříte a co dalšim lidem pomůže, odpustí vam kdejakou nedokonalost a budou vám do kapes rvát svý těžce vydřený prachy. Takže se na ně usmívejte.

A co vy, jezdíte na Rekolech? Máte nějaký rady, o který se chcete podělit? V komentářích jsou místa kvanta, takže se nebojte a sdílejte svý nápady s ostatníma. A ono se vám to třeba vrátí.

Děkuju týmu Rekol za poskytnutí fotek i za to, že se mě nepokusili při psaní tohohle článku zastavit. Díky a pokračujte v tom, co děláte!

Autor článku: Ladislav Vitouš. Článek vyšel původně na webu Na čáře.