Výběr z březnové cyklokomise

Březnové jednání cyklokomise mělo na pořadu dne jen několik témat, která stojí za zmínku. Už po prvním měsíci se prokázalo, že spoustu věcí řeší užší spolupráce předsedy komise s radním Adamem Scheinherrem (Praha sobě) a jeho asistentem Markem Bělorem, který se cyklistickými projekty zabýval již zhruba od roku 2016 jako člen komise a externista na TSK (Technická správa komunikací). Vznikl tak jakýsi tým „specialistů na obtížné záležitosti,“ a na jednání komise se tak dostanou jen věci vyžadující širší diskusi nebo podpůrné usnesení. Poreferuji tedy jen stručně.

TSK bude stavět a značit

Dle informací TSK běží příprava řady akcí, které budou tento rok k realizaci, rozjela se i řada dříve opomíjených akcí na stanovení dopravního značení a proznačení, kde v minulosti příprava dost drhla. Jakkoliv proznačování cyklotras bez větších úprav dopravního režimu může vypadat jako neefektivní, má určitě smysl. Ukotvení těchto tras v terénu znamená alespoň základní „viditelnost sítě“, když už je někde žlutá cedule, tak to znamená, že to asi na kole nebude zcela nedosažitelné. A možná ještě větší význam má potvrzení cyklotras pro mapy a vyhledávací aplikace: virtuální obraz doporučení jízdy po značené trase se přetváří v její reálné větší používání. A do třetice, zůstanou-li problémová místa na vyznačené cyklotrase, může to časem podpořit snahu o jejich řešení, nedaří-li se problémy řešit při vyznačení trasy od stolu.

Z konkrétních míst přišlo na přetřes křížení trasy A2 a Ohrobeckého potoka na jihu u Vraného, je tam takový krásný hrubý kamenný brod, ideální na to rozbít si v něm na inlajnech obličej. Jednání se správcem vodního toku se vedla o tom, jestli propustek (nechtějí) nebo lávku (také moc nechtějí). Situaci možná vyřeší náhrada kamenů v brodu betonem, koneckonců Ohrobecký potok není Rokytka.

Krejcárek – Balabenka jinudy

Byli jsme informováni o jednání na SŽDC, ze kterého vyplynula neprosaditelnost cyklostezky Krejcárek-Balabenka v koridoru mezi železniční tratí na Hlavní nádraží a depem. SŽDC tam plánuje zřídit napojení depa a ve volném prostoru odstavy pro příměstské jednotky, takže původní plán na elegantní trasu s jediným mostkem definitivně padá. Bude se hledat způsob, jak to vést severněji, znamená to ale víc sklonů, víc mostů, a méně komfortu.

Nemohu si v této věci nepostěžovat, že kdyby město do cyklodopravy šlapalo aktivněji v letech 2010 – 2013, tak to mohlo být dávno připravené a postavené, hned v návaznosti na cyklostezku Vítkovským tunelem. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Tento příklad je také dalším důvodem, proč mít zásadní cyklistické koridory v územním plánu jako veřejně prospěšné stavby, i když si o tom autoři metropolitního plánu (Roman Koucký) myslí, co chtějí.

Železniční most dobyt

A že si Roman Koucký o cyklistech nemyslí nic, nebo přinejmenším nic dobrého, ukázal také další bod jednání, kdy jsme byli seznámeni s projektem IPRu na přestavbu Železničního mostu. Riziko, že stávající most nebude možné opravit, vyřešil IPR „inhouse“ návrhem právě od Romana Kouckého (článek zde), který stojí už za mostem Trojským a také za Mariánským mostem v Ústí nad Labem.

Fotografie: Institut plánování a rozvoje.

Jestli se ptáte, co mají obě realizace společného s návrhem mostu na Výtoni, tak je to bohužel právě slabě vyřešený pěší-cyklistický prostor. Nový železniční most v tom exceluje hned dvěma způsoby. Za prvé, bezmotorová lávka bude na mostě uprostřed mezi kolejemi. A za druhé, na výtoňské straně bude lávka ukončena schody a výtahem.

Cyklokomise proto zformulovala usnesení, podle kterého řešení nezohledňuje potřeby cyklistické dopravy, a doporučuje projekt upravit tak, aby odpovídal výhledovému zřízení nadřazené cyklotrasy A3 směrem k vršovické drážní promenádě.

Vinohradská tečka

Tečkou, na kterém přístup IPR opět nesl trpkou pachuť, pak bylo projednání křižovatky Vinohradská – Legerova. Projekt této křižovatky potřebuje úpravy, které by dovolily při stoupání Vinohradskou projet bezpečně, to znamená zejména nemít zelenou stejně dlouho jako auta. K tomu ale potřebujete před křižovatkou zvláštní signalizaci, a tedy cyklopruh vyhrazený a nikoliv ochranný, což se ovšem při stavbě Muzejní oázy nerealizovalo. „Naštěstí“ byl vloni realizovaný projekt v kontaktu s Legerovou připraven špatně, a tak se tam kvůli tramvajovému trianglu stejně bude muset kopnout. Vloni se kvůli tomu udělala velká schůzka (IPR, odbor dopravy, RFD), kde se dohodl koncept zadání pro projektanta.

Jenže na IPRu z té schůzky nějak opomněli udělat zápis a v přípravě zadání pokračovali, jako kdyby k žádnému jednání nedošlo. Nezbývá mi, než si postesknout slovy klasika: Kdyby nebylo IPRu (v jeho současné roli rádoby „garanta“ kvalitního řešení), šla by v Praze spousta věcí líp. Přinejmenším by šla líp domluvit integrace bezpečných cykloopatření do různých projektů.

Příště

A tímto postesknutím dneska skončím. Věřte ale, že k oběma kauzám (železniční most i Vinohradská) se budu ještě ve svých komentářích nejednou vracet.