Výběr ze záříjové cyklokomise

Komise pro cyklistickou dopravu se sešla po prázdninové pauze už třetího září. Sestavu mírně obměnila změna na postu tajemnice a konečně jsme se také po mnoha měsících dočkali zástupce Institutu plánování a rozvoje, díky čemuž se snad zacelí komunikační trhlina, kterou naše práce dlouhodobě trpěla.

Akce TSK se posouvají

Report o vývoji investičních akcí měl charakter již tradiční pro druhou polovinu roku, tedy byly nám vyjmenovány akce, které se nestihnou do týdne mobility nebo které se odkládají napřesrok.

Později, ale ještě letos, by mělo být hotovo odstranění známého „kamenného brodu“ Ohrobeckého potoka na trase A2. To se prostě udělá. Vodní prostup Rokytka zdrží vypouštění rybníků na Rokytce, termín dokončení do týdne mobility tak nevyjde, ale snad to nějak letos bude. Soutěží se zhotovitel na Cholupice – Dolní Břežany, kde nedávno zněl místní hlas proti navrženému asfaltovému řešení. Osobně jsem toho názoru, že kdo chce mlat či jiný přírodě blízký povrch, ať se zamyslí nad jeho zimní údržbou. Nekonečným problémem je bigboard zdržující stezku Labuť – Kačerov, realizace byla opět odložena a důvody jsem už ani nepochopil. Na příští rok se odkládá také stezka Suchdolská – K Sedlci, protože její součástí musí být gabionová zeď prodražující záměr a vyžadující tudíž náročnější formu soutěžení zhotovitele. Zpožděná bude i Prostřední cesta.

To není celkově moc povzbudivé, protože se opět nepodaří proinvestovat všechny přidělené prostředky. Takže se sahá do připravených záloh a rozjíždí se další projektová příprava (viz nedávný FB post Adama Scheinherra k zadání nových stezek na severovýchodě Prahy), ale i tak je to bída. TSK bude muset žonglovat s více míčky po delší dobu a pokud vím, tak patřičné oddělení má stále málo lidí. Jsou tu i záležitosti zahájené někdy kolem roku 2016, u kterých ale příprava poněkud zamrzla.

Masaryčka spojuje (projekty)

Hned tři body se týkaly okolí Masarykova nádraží. Komisi byl představen magistrátní návrh lávky přes Masarykovo nádraží mezi ulicemi Hybernská a Křižíkova, situované v západním souběhu s magistrálou. Lávka by umožnila vyřešit Pentě parter další etapy Masaryčky bez ohledu na budoucí vývoj magistrály a vyřešila by hlavní cyklistický nedostatek stávajícího záměru, spočívající ve vedení cyklistů přes nádraží obchodní zónou zpřístupněnou dvojicí eskalátorů. Záměr byl komisí označen za zajímavý, ale nutný k dalšímu prověření a odsouhlasení IPRem.

Na stole se nám objevil návrh na úpravy nejsložitější a nejzmršenější vnitropražské křižovatky – tedy křižovatky Bulhar – která musí být upravena kvůli stavbě hotelu jižně od nádraží. Je tam potřeba vyřešit vjezd a zřídit přechod přes Hybernskou. Což je v pořádku, ale samotné provedení bylo velmi nešťastné. Jestli je nyní Bulhar cyklistickou bariérou, stal by se po těchto úpravách cyklistickým zabijákem. Komise tedy požádala o předělání projektu s ohledem na cyklistickou dopravu – i s ohledem na případný záměr na severu.

Třetí záležitostí u Masaryčky byl předložený návrh na řešení ulice Na Florenci. A to ochrannými cyklopruhy v kolizní šířce podél parkování, na což šlo říct jedině „ajaj.“ Takže jsme se usnesli, že funkční řešení zahrnuje buďto bezpečné duální provedení (plnohodnotné ochranné cyklopruhy A legalizaci chodníku), nebo plnohodnotné řešení po jižní straně vozovky.

Závěrečné moudré slovo předsedy komise znělo, že tyhle tři věci (a k tomu ještě to, co dělat s cyklisty v ulici Havlíčkově před samotným nádražím) spolu natolik souvisejí, že by je měl řešit společně nějaký pořádný kovář. Takže se to nejspíš zadá jako celek firmě, kterou zatím nebudu jmenovat, ale rozhodně nepůjde o žádné čučkaře. Což je dobře.

Cyklistické srdce Prahy 11

Radní pro dopravu MČ Praha 11 Martin Duška představil jako host komise záměry městské části. Informoval, že MČ má pro místní cyklodopravu díky nepříliš zvlněnému reliéfu slušné podmínky a o podporu cyklodopravy má zájem. Praha 11 proto požádala magistrát o finance na projektovou přípravu čtyř investičních akcí na území městské části. Jedná se o stezku podél ulice U Kunratického lesa (A216), spojení cyklotrasy A41 u dolní retenčky Košíkovského potoka se sídlištěm Košík (A225), napojení sítě bezmotorových cest u Milíčova do Petrovic (A216 / A22), a bezbariérové řešení podchodu Opatovské (A21).

Martin Duška dále upozornil, že městská část nemá dostatek dat o pohybu cyklistů, na území MČ je jen jediný městský sčítač (na chodovské lávce přes D1). Což je smutná pravda. Navíc model intenzit cyklistické dopravy, kterým z dat navigační aplikace Na kole Prahou (UrbanCyclers) disponuje magistrát, není schopný postihnout v okrajových částech Prahy lokální a rekreační cyklisty a tudíž jsou zde modelové intenzity značně podhodnoceny.

Ze strany komise i magistrátu bylo Praze 11 poděkováno a přislíbena asistence a koordinace (kterou budu mít za komisi vzhledem k rozkročenosti na jedenáctku na starosti já). Současně ale zaznělo, že by nebylo od věci, kdyby městská část udělala nějaké věci také sama. Třeba pár legalizací nebo cykloobousměrek určitě zvládne a bude to mít pozitivní efekt lacino a ihned.

Kolárny a cykloopravny

Kolárny u stanic metra jsme proletěli jen formou informace, že magistrátní odbor dopravy (ODO, bývalý RFD) prověřuje možnost hotovou technologii koupit a přeskočit tak fázi vlastního vývoje.  Delší debata byla u záměru cykloopraven, které by měly být instalovány přibližně na dvaceti místech po celé Praze. Hlavní téma bylo, jak zajistit, aby tam ty opravné stojany vydržely déle než týden. Závěry bohužel nebyly zrovna pozitivní, protože bez náročného řešení zahrnujícího vyjednání osobního dohledu nad každou jednotlivou opravničkou zbývá spoléhat jen na anti-vandal úpravu, anti-přejetí-autem umístění a městský kamerový systém.

Rašínovo nábřeží pomalu

Za AutoMat jsem opět otevřel bod jízdy na kole po náplavce a Rašínově nábřeží. Na samotné náplavce dojde snad příští rok k úpravě vjezdu k Mánesu, na Rašínově nábřeží se připravuje projekt integrace, který snad dopadne relativně dobře.

Pokud jde o dlouhodobé řešení jízdy po nábřeží, jsem přesvědčen, že to vyřešit půjde, i kdyby to mělo trvat deset let a některé věci se musely řešit stavebně. Odezva ovšem byla dosti skeptická, takže jsem slíbil podpořit tento svůj postoj přípravou prověření možností v jednotlivých úsecích a návrh zahájit úpravu Rašínova nábřeží na lucemburský způsob si zase spakoval do doby, než to hrubě namaluji.

Bubny – Zátory a jiné různé

V bodu Různé jsme se dotkli záměru Zelené Malovanky, alias přikrytí mísy špaget dvěma lávkami a popínavými bylinami, což je sice hezké, ale místo těch dvou lávek se dá taky udělat asi za deset procent ceny chodník zpřístupňující bezbariérově stávající lávku a k tomu i autobusovou zastávku v křižovatce. Takže asi tak.

Zmínila se také územní studie na Bubny – Zátory, která je aktuálně otevřená k veřejnému připomínkování. Z toho jak vypadá, je zřejmé, že z hlediska cyklistické dopravy na ní rozhodně bude co připomínkovat. Takže se k tomu asi nějak usneseme příště, až budeme mít zanalyzováno.

A to je z těch věcí, které stojí za zmínku asi všechno.