Asijská města mohou být v dopravě a urbanismu inspirací. Podívejte se, jak se na kole jezdí v pulzující Tchaj-peji, hlavním městě Čínské republiky, neboli Tchaj-wanu. Ačkoliv ve zdejší mikromobilitě výrazně převládají skútry, ani na cyklistickou dopravu se tu nezapomíná.
V metropolitní oblasti Tchaj-peje bydlí přes devět milionů obyvatel. I kvůli obrovské rozloze města a tropickému klimatu místní využívají kola především pro dopravu na poslední míli nebo k pohybu po vlastní čtvrti.
Ve zdejším podílu dopravy představuje jízdní kolo přibližně čtyři procenta všech cest, pěší chůze 13 %, veřejná doprava 43 % a individuální automobilová doprava 40 %. Tato data pocházejí z roku 2016, mezitím se podíl cyklistické dopravy mohl mírně zvednout. Vedení metropole si totiž vytyčilo podíl cyklo-dopravu do roku 2020 zvednout na 12 %.
Jak se zde tedy jezdí?
Zhruba polovinu cest na kole v Tchaj-peji obslouží oblíbená sdílená kola YouBike, která jsou výborně navázána na veřejnou dopravu. Kol YouBike je po městě v 1200 stanicích rozmístěných přes 15 tisíc. V roce 2020 v Tchaj-peji proběhlo 30 milionů výpůjček, tedy 83 tisíc za den. Pro porovnání, v Praze je k dispozici přibližně 3000 sdílených kol a služba Nextbike po celém Česku za rok 2022 zaznamenala 2,5 milionů výpůjček.
Na rozdíl od Česka půjčování kol neprobíhá přes aplikaci v mobilu, lidé si je půjčují přes kartu na MHD. Kola jsou povětšinou v dokovacích stanicích a služba není příliš dostupná turistům. Ti totiž zdejší „Lítačkou“ jménem EasyCard nedisponují. Mobilní aplikace YouBike umožňuje pouze nahlédnout, kde se nachází stanice.
Většinu ulic v Tchaj-peji tvoří malé úzké uličky s obchody v přízemí. Často zde nejsou jasně vytyčené chodníky a celý prostor tak funguje jako sdílená zóna s plošnou rychlostí 30 km/h. Cykloobousměrek zde najdeme pomálu, v klidných ulicích se ale běžně jezdí v protisměru. Tchaj-wanci jsou velmi ohleduplní a trpěliví, vyhrocené situace nebo troubení na silnici člověk nevidí.
Na delší vzdálenosti poslouží hlavní ulice nebo páteřní cyklostezky podél řek. Podél hlavních ulic narazíme na sdílené stezky pro pěší a cyklisty, které jsou obdobou českých legalizovaných chodníků. Chodci zde totiž mají jasnou přednost, jak naznačuje text na značkách i v angličtině.
Na mnoha ulicích fungují také oddělené cyklostezky v úrovni chodníku. Bývají jednosměrné i obousměrné, vždy z hladších materiálů a bez obrub. Šířkově jsou tyto stezky velmi kompaktní. Přesto není problém, aby se dva protijedoucí cyklisté vyhnuli.
Cyklistická doprava často funguje podobně jako třeba Nizozemí společně se skútry, s kterými sdílí vyhrazené pruhy nebo celé „dálnice“. Málokde najdeme v silnici koridory vyhrazené přímo pro kola.
Společné užívání pruhů se skútry je příjemnější, než je sdílet s auty. V dopravních špičkách je ale všudypřítomný nepříjemný dieselový smrad i hlučnost. Tento problém pomalu začíná řešit nástup elektroskútrů. Ty již dnes tvoří odhadem 10 % veškerého provozu.
Velkou zajímavostí jsou zdejší křižovatky, které mají ve většině případů k přechodům přidružené přejezdy pro kola. Nechybí ani „boxy“ pro nepřímá levá odbočení, jejich využití je na skútru i kole při levém odbočení povinné. Část křižovatek disponuje diagonálními přechody, které umožňují obrovské ulice překonat na jeden „zátah“. Fungují jen někde a často jen ve špičkách. Aby se křižovatka dala přejít napříč, je potřeba ze všech směrů zhruba na minutu zastavit automobilovou dopravu.
Přestože Tchaj-pej není cyklistickým „rájem“, na kole se zde dá dopravovat pohodlně. Infrastruktura na sebe navazuje, napříč městem člověk projede většinou po oddělené cyklostezce. O trasách podél řeky nemluvě, ty jsou tvořeny dokonale hladkými stezkami bez jakéhokoliv přerušení. I když stezka zrovna není k dispozici, člověk se díky velké ohleduplnosti cítí na ulicích bezpečně.
Tchaj-pej má přes všechny klady spoustu prostoru pro zlepšení. Ne všude je cyklistická infrastruktura spojitá, mnohde cyklostezka na chodníku znamená kličkování mezi zaparkovanými skútry nebo chodci. Chybí velkolepé stezky nejen podél řeky, ale i skrz město. Problémem je i znečištění ovzduší, kterému rozhodně příliš nepomáhá velké množství skútrů, vysoké teploty a vlhkost vzduchu.
V příštím díle se podíváme na cyklistickou infrastrukturu mimo hlavní město: v dvoumilionovém Kao-siungu, milionovém Tchai-nanu a statisícovém Chua-lienu. A co vy? Co byste z Tchaj-wanské dopravy (ne)přivezli do Česka? Co dalšího vás o tomto asijském ostrovu zajímá?
Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 100 Kč a minuta Vašeho času.
Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz
