Městská cyklistika v Melbourne

Mnohokrát se v Česku inspirujeme jen při pohledu do blízkého Nizozemska, ale stojí za to se podívat i do odlehlejších krajin. Nizozemsko je jednoznačně světovou jedničkou, ale jsou zde i jiné země, které kráčí dobrým směrem. Nutno podotknou, že v porovnání s Českem (a mnoha dalšími krajinami) je jednoduché nechat se nadchnout při pohledu na alespoň částečně fungující infrastrukturu, která je na první pohled opravdu promyšlená.

Nejvíce mě asi potěšila všudypřítomnost parkovacích stojanů. Ty sice jsou většinou rozmístěné jen po pár kusech na jednom místě, ale zase mám pocit, že jsou skoro všude. Pokud je basketbalové hřiště uprostřed malého parku někde u vody, je velká šance, že tam bude alespoň jeden stojan (a vedle něj veřejné pítko na vodu, ale to už je jiný příběh). Geniální jsou také kolárny, které se nacházejí na vybraných železničních stanicích. Parkování je tam zdarma, a jsou zamčené na přístupovou kartu. Není to tedy sice pro turisty, ale naprosto ideální způsob parkování pro místní. Bezpečné, v suchu, hned na stanici a ještě zdarma.

Zelené cyklopruhy

Cyklistická infrastruktura v Melbourne mě zaujala primárně svojí nenápadností a promyšleností menších detailů. Velmi obstojný je také počet cyklopruhů. Ty jsou navíc označeny výraznou zelenou barvou všude tam, kde je potřeba aby byly více vidět – primárně tedy při křížení pruhů s automobilovou dopravou, u přechodů pro chodce a před křižovatkami. To je obří rozdíl například u cyklopřejezdů, které jsou v Česku kromě dopravního značení naprosto neviditelné. Bohužel, ne moc často jsou fyzicky oddělené od pruhů pro auta fyzickou bariérou. Čistě pocitově se mi zdá, že v Sydney se oddělení malými betonovými bloky používá mnohem častěji než v Melbourne, ale nepodařilo se mi dohledat příslušnou statistiku.

Všudypřítomné stojany

Nejvíce mě asi potěšila všudypřítomnost parkovacích stojanů. Ty sice jsou většinou rozmístěné jen po pár kusech na jednom místě, ale zase mám pocit, že jsou skoro všude. Pokud je basketbalové hřiště uprostřed malého parku někde u vody, je velká šance, že tam bude alespoň jeden stojan (a vedle něj veřejné pítko na vodu, ale to už je jiný příběh). Geniální jsou také kolárny, které se nacházejí na vybraných železničních stanicích. Parkování je tam zdarma, a jsou zamčené na přístupovou kartu. Není to tedy sice pro turisty, ale naprosto ideální způsob parkování pro místní. Bezpečné, v suchu, hned na stanici a ještě zdarma.

Povinná přilba

Velmi praktická je také možnost vzít si kolo (nebo surf) do vlaku zdarma. Vlaky jsou v Melbourne jedním z hlavních druhů městské hromadné dopravy. Naopak, trochu omezující je povinnost nošení přilby jak pro děti, tak pro dospělé. Na jednu stranu to zvyšuje bezpečnost cyklistů, ale na druhou stranu to trochu omezuje snadnost a dostupnost cyklistiky. Největší problém by to mohl být asi u sdílených kol, protože málo kdo nosí helmu neustále s sebou. Hlavní provozovatel sdílených kol v Melbourne, firma Lime, to ale vyřešila přidáním helmy do každého košíku u jejich kol. Ty mají svůj vlastní elektrický zámek – aplikace se vás při vypůjčení zeptá, jestli si chcete helmu odemknout, nebo máte svoji vlastní. Bohužel se občas stává, že helma v košíku není, což pak komplikuje možnost zákonnou povinnost nošení splnit.

Elektrokola od Lime jsou jediná kola k zapůjčení, která jsem potkal. Do roku 2019 tu fungoval také Melbourne Bike Share a necelý rok v letech 2018-2019 ještě firma oBike. Obě tyto společnosti provozovaly klasická kola. Lime nepoužívá parkovací stanice, a kola jsou tak volně rozmístěna ve veřejném prostoru. Všechna jejich kola jsou elektrická, ale upřímně si nemyslím, že by to bylo potřeba. Melbourne je asi nejrovinatější velké město v Austrálii, narozdíl od Sydney nebo Brisbane. Využil jsem to ale jako možnost konečně nějaké elektrokolo vyzkoušet, protože jsem doposud na žádném neseděl. V jedné místní půjčovně jsem si půjčil také tandemové kolo a musím uznat, že to byla mnohem větší zábava.

Co mě mrzí je celkem malé množství sdílených kol a také jejich vysoká cena. Za odemknutí se platí 1 AUD (cca 15 Kč), a za každou minutu používání se platí 45 centů (cca 7 kč). Existují i různé balíčky, které se s časem mění. Aktuálně se dá zakoupit balíček na celý den za 16,99 AUD (cca 260 Kč). Mrzí mě také to, že lze zapůjčit pouze elektrokola, ale to je moje osobní preference. Určitě by také šlo zvýšit parkovací kapacitu na některých železničních stanicích. Stojany jsou všude, ale někdy v moc malém množství. Je vidět, že lidé určitě na kolech jezdí, protože mnoho stojanů je přeplněných.

Celkově mě návštěva Melbourne velmi mile překvapila. Teplé počasí a rovinatý terén určitě také nahrávají tomu, aby se Melbourne stalo brzy velmi populárním místem pro dopravu na kole. A nezbývá než doufat, že se z něčeho inspirujeme i u nás v Česku.