Nepopulární názor: Města by měla přestat s plošnými zákazy v oblasti mikromobility

Touha po poznání, ale i touha za ziskem a snaha překonat konkurenci. Hlavně ve velkých a turisticky populárních městech se za poslední dekádu objevilo mnoho nových způsobů dopravy. Přes čistě turistická pivní kola, až po sdílená kola a poslední dobou velmi skloňované elektrokoloběžky, které slouží i občanům města. Mají jednu stejnou vlastnost – velká část lidí je nesnáší. Ať už z objektivně pochopitelných důvodů, nebo kvůli přirozené vlastnosti strachu z nových věcí.

Začněme mým osobním (a nepopulárním) názorem: města by měla přestat s plošnými zákazy v oblasti mikromobility.

Co když pravidla porušují auta?

Chápu, že pokud jste zastupitel a dostáváte naštvané dopisy a zprávy od svých případných voličů, tak je rychlý a plošný zákaz jednoduchým řešením. Nemyslím si ale, že je to vhodné řešení. Plošný zákaz jakéhokoliv dopravního prostředku na základě toho, jak se chovají jeho uživatelé, je naprosto bizarní. Jednoduše to nedává smysl, ať už se jedná o jakýkoliv dopravní prostředek. Je to jako bychom zakázali vjezd všech aut do Prahy, protože jejich řidiči porušují rychlost. Také by to moc nedávalo smysl, že?

Jako bychom zakázali vjezd všech aut.

Souhlasím, že určité dopravní prostředky mohou být někdy zakázány, ale jejich plošný zákaz v celém městě je velmi, velmi extrémní. A uvést jako důvod chování řidičů těchto dopravních prostředku je opravdu dechberoucí hloupost, která nedává smysl. Zákaz čehokoliv by měl být založený na datech a logice, ne na pocitech a blížících se volbách. Bohužel se ale stále častěji setkáváme s rychlými rádoby řešeními, které mají utišit jednu hlučnou skupinu lidí. V ideálním světě bychom se ale měli v klidu podívat na data, probrat je se širokou veřejností i odborníky, a až na základě toho zvažovat nějaké případné zákazy.

Dokážu pochopit mnoho důvodů k zákazů nějakého dopravního prostředku, jmenovitě například jeho pohon (např. spalovací motory jsou zdraví velmi škodlivé), váhu (těžké automobily mnohonásobně více ničí vozovku), velikost (nadměrné zabírání místa oproti ostatním druhům dopravy), maximální rychlost (která může být životu nebezpečná) atd. Jak je ale z uvedených příkladů jasné, dost často nám z této rovnice nejhůře vyjde klasický automobil a ne elektrokoloběžka či segway.

Segway i koloběžky jsou bezpečnější než auta

Pokud se nad situací opravdu v klidu zamyslíme, tak zrovna jakýkoliv prostředek mikromobility by měl být nejspíše to úplně poslední, co lidem opravdu škodí ze své podstaty. Elektrická koloběžka a natolik nenáviděný Segway jsou z pohledu jejich konstrukce, velikosti, rychlosti atd. mnohonásobně méně nebezpečné pro okolí, než průměrné auto. Ano, opilí řidiči koloběžek jsou problémem – stejně tak jako opilí řidiči aut. Pokud ale někdo jede opilý v autě, tak přece kvůli tomu nezakážeme vjezd všem autům do města. Nemluvě o tom, že pokud do vás někdo nabourá na koloběžce, tak způsobí násobně menší škodu než opilí řidič automobilu.

Opilí řidiči jsou problém, ne koloběžky.

Velice důležitým „detailem“ je i to, že sdílené elektrokoloběžky jsou oproti klasickým automobilům vybaveny technologiemi, které je ze své podstaty tvoří mnohonásobně bezpečnějšími. Stačí s nimi jen správně pracovat. Všechny sdílené koloběžky, které jsem si po celém světě kdy vypůjčil, byly blokované svojí maximální rychlostí. Fascinující, že toto nám přijde naprosto normální, ale auto může jet městem (z technologického hlediska) klidně 200 kilometrů za hodinu. Druhá velice důležitá technologická pomůcka je tzv. geofencing. Jde o virtuální vyznačení (oplocení – fencing) určitého území, kde pak můžeme nastavit různá pravidla. Ať už je to snížená rychlost, úplný zákaz vjezdu, nebo zákaz parkování. Je tedy na spolupráci zástupců města a provozovatelů, aby tyto (a další) technologie správně použili.

Proč vlastně koloběžky vadí?

A čím se tedy vlastně ty často skloňované koloběžky provinily? Ať už z médií nebo od lidí kolem sebe slýchám pár různých důvodů. Nebezpečná jízda po chodníku, opilí turisté, špatné parkování. Možná by stálo za to rozšířit možnosti parkování a také je lépe vyznačit. Jedna kolobežka totiž stále zabere sotva desetinu místa, které by zabralo jedno auto. V některých městech se tento koncept začíná pomalu objevovat a myslím, že ke spokojenosti všech. Navíc lze zmiňovaným geofencingem zablokovat parkování mimo vyhrazená místa.

Jízda po chodníku? Chápu, také to nemám rád, a určitě je to nebezpečné a nepříjemné. Je ale nutné se zamyslet, proč lidé po chodníku jezdí. Nejspíše to nebude pro zábavu. Že by to možná mohlo být nedostatečnou infrastrukturou pro kola a další dopravní prostředky mikromobility? Strachem z agresivních řidičů? Řekl bych, že každý by raději na koloběžce jel po chráněném, odděleném cyklopruhu než po chodníku. Ale to by také musely existovat.

Co se týče opilých řidičů, tak to bylo již zmíněno výše. Je to určitě velký problém, ale to prostě nesouvisí s koloběžkami. Stejně tak je obří problém opilý cyklista i opilý řidič auta. Od toho máme policii, aby takové jedince našla a trestala. A myslím že se tak i děje, i když možná ne dost.

Jaké je řešení?

Jak tedy se situací naložit? Města by měla sloužit lidem. Měli bychom se tedy snažit podporovat ty způsoby dopravy, které jsou pro lidi nejlepší. Ať už je to z hlediska kvality vzduchu, hlučnosti, nebezpečnosti či pohodlnosti. Mikromobilita na plné čáře vyhrává nad klasickou automobilovou dopravu, ať se nám to líbí nebo ne. To je prostě fakt.

Bylo by proto dobré místo zákazů přizpůsobit město tomu, abychom se po něm mohli na kolech, koloběžkách či jednokolkách pohybovat tak, aby to bylo bezpečné a příjemné pro všechny. Cyklistická infrastruktura je na většině míst Česka na naprosto nedostačující úrovni, což pak vede k rozbrojům mezi obyvateli, kterým spíše vadí projevy nedostačující infrastruktury, než prostředky mikromobility jako takové. Také se mi nelíbí, když někdo parkuje kolo o strom, ale pravděpodobně by to nedělal, pokud by po městě bylo více cyklistických stojanů.

Mikromobilita na plné čáře vyhrává.

A promiňte mi jízlivou poznámku na závěr, ale místo zákazů koloběžek by se možná mohla Praha (a jiná města) věnovat tomu, proč ve městě s 1,4 milionem obyvatel postavili za poslední rok 13 stojanů pro kola.