Nové stanice metra: Pro lidi s bicykly jen pár chaotických opatření

Ve čtvrtek jsme se jeli podívat na nové stanice metra na trase C: Střížkov, Prosek a Letňany. Se stavbou za patnáct miliard korun byla spojena i výstavba okolní infrastruktury, vytvoření nových veřejných prostor a rekonstrukce ulic. Bohužel je zřejmé, že město i nadále nebere cyklistickou dopravu ani jen trošičku vážně. Pražští radní opět porušili svoje vlastní usnesení z roku 2003, když dovolili, aby tato obrovská investice dala vzniknout rozsáhlým městským prostrantstvím, ve kterých se na kola vůbec nemyslí.

Jen na jedné ze tří nových stanic metra jsme našli rozumně umístěné a prakticky použitelné stojany pro kola. Jen na jedné jediné ze všech nových či zrekonstruovaných ulic jsme našli cyklopruh, ten však končí před první křižovatkou známým stylem: ,,Cyklisto, poraď si sám“. Na tubusu mezi Střížkovem a Prosekem nevznikla stezka, ačkoliv prostor na to byl. Místo toho jsou okolo Letňan legrační a málo použitelné smíšené stezky na chodnících. Jen na jedné křižovatce jsme objevili představená stání pro cyklisty, avšak pouze ve dvou směrech ze tří. Patnáct a půl miliardy.

Je příjemné, že architekti a projektanti konečně začínají chápat význam kvality veřejných prostor. Střížkov je nádherná stanice, možná nejlepší, kterou v Praze máme! Vstupuje do ní slunce, podobně jako na Vyšehradě, ale lidé nejsou zahnáni do uzavřených stísněných podchodů a nadchodů, ale pohybují se přímo na lávkách nad nástupištěm, scházejí po otevřeném schodišti. Výtah je prosklený. Ta stanice žije a dýchá.

Další důležitý princip, který vás okamžitě na Střížkově uhodí do očí, je bezbariérovost, až jakási lehkost, s jakou se po stanici pohybujete. Schody jsou často nahrazeny šikmými plošinami. Ale ne takovými, které vám k vaší cestě přidají pětikilometrovou obcházku, ale plošinami, které jsou chytře integrovány do celé stavby tak, že je použijete naprosto automaticky. Kdykoliv člověk vidí schody, je poměrně zřejmé, který výtah může místo nich použít. Vzhledem k popsané otevřenosti a provzdušněnosti celého prostoru je navíc stanice velmi přehledná. Uvítají to vozíčkáři, zrakově hendikepovaní či staří lidé, ale potěší to asi i maminku s kočárkem, či rodinku s dětmi, když se zrovna vrací z výletu na kole.

I stanice Prosek a Letňany tyto principy do jisté míry respektují a alespoň na první pohled jsou to velmi dobré a pěkné stanice. Jako na Střížkově je v nich poznat smysl pro detail. Oproti bezduchosti stanic Kobylisy nebo Ládví a vůbec všech ostatních stanic na trase C jsou tyto tři nové obrovskou změnou.

Kolem Střižíkova a Proseku vznikly na povrchu nádherné veřejné prostory. Pěší zóna s širokými chodníky, miniaturními parčíky a náměstíčky s velkým počtem laviček. Stejně jako stanice metra, i vnější prostranství jsou barevná. Na tubusu metra mezi Střížkovem a Ládvím je teď park a pěší stezka. V Letňanech je bohužel místo pěkných veřejných prostor rozsáhlé parkoviště, ale alespoň vestibul metra je velký a je v něm spousta laviček.

Avšak o jízdních kolech jakoby všichni zodpovědní nikdy nic neslyšeli. Že by snad někdo chtěl jet na kole je nenapadlo, že by takový způsob dopravy měli všemožně podporovat už vůbec ne. Samotné Pražany to ale napadlo. Díky slunečnému dni jsme během naší výpravy potkávali desítky zvědavců, kteří se na nové stanice přijeli podívat právě na kole. My jsme se vydali z Ládví na Střižíkov, Prosek a pak do Letňan, ale jezdit jsme museli většinou nelegálně po chodníku, ačkoliv na mnoha místech je tolik prostoru, aby se tam bývala ta cyklostezka vešla. Oproti patnácti miliardám za celou stavbu by se to pořídilo za opravdu směšný peníz. Kola jsme si přivazovali k zábradlí, jenom na Proseku jsme objevili pěkné stojany ve tvaru obráceného U, které byly umístěny na vhodném místě (praktickém a bezpečném). V Letňanech jsou takové stojany sice taky, ale úplně zastrčené v zákoutí, kde může otevírání zámku nerušeně učit jeden zloděj druhého. Na Střížkově možná taky jsou, ale když je nevidíte, k čemu jsou?

Na novém P+R/B+R parkovišti byli bohužel inovativní, a nainstalovali svůj vlastní betonový stojan. Kdo takovéhle zběsilosti ještě dnes vymýšlí, a kdo je zkouší, že nezjistí, že tam to kolo vůbec nedrží, můžeme si jen domýšlet. Kdo je platí a kdo si o ně nakonec vyláme všechny dráty z výpletu, to víme docela dost přesně.

Proč z patnácti a půl miliard nezbylo na pár plechovek červené barvy, aby se na všechny křižovatky namalovala představená stání pro cyklisty, můžeme si jen domýšlet. Udělat silnici v polích trošku širší, aby se tam vešel cyklopruh, to by pražané asi už chtěli trošku moc.

A tak má Praha nový cyklopruh, asi tak tři představená stání a jeden funkční stojan. Možná jsme se i přehlédli a ty cyklopruhy jsou dva nebo představená stání čtyři. Do pompézních 450 kilometrů cyklotras do roku 2010 přibylo pár set metrů chodníků. Pražané by se ale neměli nechat klamat tím, že jde o nějaké zlepšení. Faktem je, že z praktického hlediska se v rámci této obrovké investice nepodařilo udělat pro cyklistiku ve městě takřka nic kromě pár izolovaných chaotických opatření.

Další příležitost promarněna. Jakoby na to Auto*mat a další sdružení pražský magistrát již dávno neupozorňovali.

Mapa prahounakole.cz obsahuje nové stanice a cesty k nim i kolem nich. (Střížkov a Prosek, Letňany)