Zlepší se kvalita veřejných prostranství v Praze?

Publikováno: 17. září. 2014, min. čtení
Aktualizováno: 30. ledna. 2021
Publikováno: 17. září. 2014, min. čtení
Aktualizováno: 30. ledna. 2021

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy vydal v nedávné době poměrně zajímavou a velmi detailní publikaci s názvem Manuál tvorby veřejných prostranství. Ten se zároveň stal na základě rozhodnutí Rady závazným pro samosprávu hlavního města i městské příspěvkové organizace. Jako inspirace je pak určen i městským částem a soukromým subjektům. Co tato publikace plná názorných ilustrací a příkladů přináší?

Řekneme-li to slovy Manuálu, jeho cílem je postupné zvyšování kvality pražských veřejných prostranství. Zároveň v úvodu zjistíme, že Praha doposud žádným podobným dokumentem oficiálně nedisponovala. Jedná se tak o první pokus o jakousi kodifikaci utváření veřejného prostoru ve městě.

Sami autoři uvádějí potřebu diskuze nad vzniklým dílem. Předpokládají také úpravy svého díla vycházející z uvádění Manuálu do praxe a diskuzí nad vznesenými návrhy. I přes jeho poměrnou obsáhlost se jedná o dosti čtivý dokument s mnoha ilustracemi a ukázkovými fotografiemi, tudíž zájemcům rozhodně doporučuji k nahlédnutí.

Kapitoly

Manuál je rozdělen do čtyř tematických celků. Úvod se zabývá představením manuálu a jeho cílů a základní terminologie. Dále navazuje typologie, která představuje jednotlivé celky ve veřejném prostoru typu ulice, náměstí, domovních dvorů, parků, apod. Zabývá se jejich funkcí, charakterem a je v podstatě základním stavebním prvkem manuálu, od kterého se odvíjí další kapitoly. Ty se věnují celkovému uspořádání veřejného prostoru a konkrétním prvkům.

Příkladem může být cyklostezka, kdy se v kapitole o uspořádání řeší, kde se konkrétně v rámci městského prostoru hodí cyklostezku zřizovat. V navazující kapitole je pak již probíráno, z jakých konkrétních povrchů by měla být řešena, aby ladila s okolím a zároveň byla použitelná.

Autoři se zjevně snažili, aby byl manuál co nejnázornější. Ilustrací a fotek je zde skutečně hodně. Jak ale budou koncepty a myšlenky manuálu interpretovány, a přenášeny do města, ukáže až čas. Každopádně samotní autoři udělali z mého pohledu maximum, aby i laik pochopil jejich myšlenky a smysl jednotlivých opatření.

Cyklistická doprava v manuálu

Na rozebrání celého manuálu není dostatek prostoru. Systém hospodaření s dešťovou vodou, styly mozaikového dláždění, dětská hřiště nebo zatravňování tramvajových pásů přenechám jiným webům.

Z pohledu cyklodopravy manuál obsahuje mnoho témat a doporučení, kterými se na PNK pravidelně zabýváme. Manuál se dopravě obecně věnuje velmi podrobně a především komplexně. Zabývá se uspořádáním ulic z hlediska jejich dopravní významnosti, šíře a způsobu využití.

Doporučuje co největší prostupnost území pro pěší a cyklistickou dopravu. Například jednosměrné ulice by měly být pro cyklisty průjezdné co nejčastěji, obzvláště ve zklidněných zónách. Při tom všem se však nezapomíná ani na bezpečnost a pohodlí chodců. Doporučuje se co nejpřímější vedení pěších tras a tvoření cyklistické infrastruktury tak, aby neohrožovala chodce.

V manuálu jsou shrnuty i základní technické a bezpečnostní požadavky na šířku ulice, vyhrazených pruhů u různých variant, apod. Vše je navíc detailně popsáno. Kdokoliv, i ten kdo se problematice cyklistické dopravy příliš nevěnuje, by měl dle mého názoru získat po přečtení základní náhled, jaká opatření jsou pro cyklisty potřebná, a jak postupovat.

Jak již bylo popsáno, manuál nastiňuje v podstatě všechny možné varianty. Od tvorby oddělených stezek, přes cyklopruhy, až po sdílený prostor. Zároveň uvádí, že pro tvorbu náročných oddělených cyklostezek většinou v Praze není prostor, případně dostatečné intenzity cyklistické dopravy, aby byla stavba takovéto infrastruktury výhodná.

Proto, do doby než se případně zvýší intenzity cyklodopravy, doporučuje spíše integraci cyklistické dopravy v rámci stavby běžné infrastruktury, tedy například formou cyklopruhů, piktokoridorů, cykloobousměrek, sdílených stezek, apod. Tedy prostorově málo náročných řešení, která zároveň umožní bezpečný průjezd na kole.

Pokud se podaří, aby na jízdním kole jezdilo více lidí, může být opodstatněné budovat další nákladnější a prostorově náročnější infrastrukturu přívětivější pro větší část populace. Současně platí, že stejná opatření se v průběhu času stávají bezpečnější a akceptovatelnější pro více lidí, protože si všichni na cyklistický provoz a konkrétní úpravy postupně zvykají.

Na většině území převažuje především sdílení prostoru s ostatními vozidly, případně s chodci, protože zpravidla není dostatek prostoru pro samostatnou cyklistickou infrastrukturu nebo její realizace s ohledem na charakter prostoru není vhodná.

Při nižších rychlostech a intenzitě pohybu je společné sdílení prostoru snadnější a vhodnější. Naopak s rostoucími rychlostmi a intenzitami pohybu stoupá požadavek na oddělování jednotlivých uživatelských skupin a vymezení samostatných částí prostoru určených přednostně právě pro ně. K tomu slouží zejména integrační opatření cyklodopravy, která vhodně podkreslují doporučený průjezd na kole.

Zdroj: Manuál tvorby veřejných prostranství hl.m. Prahy

Co v Praze ještě nemáme

Manuál je i svým způsobem vizionářský. Nejen z hlediska vize celkového zkvalitnění veřejného prostoru, ale i zahrnutím opatření, které zatím v Praze neexistují. A často zatím ani v české legislativě.

To je případ třeba v manuálu zmiňovaných víceúčelových pruhů, které poskytují bezpečnou stopu průjezdu cyklistům a zároveň mohou být v případě potřeby využity i rozměrnějšími nákladními automobily. Ty se v současnosti testují v Uherském Hradišti a v rámci platné legislativy se dají nahrazovat podobně fungujícími piktokoridory.

Dalším takovým příkladem je přechod pro chodce kombinový v celé šířce s přejezdem pro cyklisty. Ten by se hodil především na sdílených stezkách pro chodce a cyklisty. Tedy v místech, kde je naprosto nelogické zvolit pouze přechod pro chodce, a i přechod s přimknutým přejezdem je funkčně nesmyslem. Tyto přejezdy jsou již třeba k vidění v Pardubicích, ale v české legislativě je také nenajdeme. Na podolské stezce u benzinové pumpy by byly požehnáním.

Parkování kol? Dle manuálu by samozřejmě nemělo bránit chodcům v pohybu. Nejlépe stojany typu podkova umisťovat v rámci stromořadí, nebo v rámci jiné linie objektů, kde nebrání v pohybu. Umístění stojanů ve vozovce místo parkovacího místa je další možností, jak zamezit, aby bránily chodcům v pohybu.

Vídeňské cyklistické zastávky. To je další prvek z manuálu, který zatím v Praze nenalezneme. Brzo by se však měla první objevit v zastávce Krymská směrem do centra. Cyklistická vídeňská zastávka se pro většinu dopravy chová jako běžný zastávkový mys, který musí být objížděn. Zároveň však umožňuje chodcům přímý a bezbariérový nástup do tramvaje a je skrze ni umožněn průjezd cyklistům.

To je vhodné především ve specifických případech jako jsou například prudká stoupání, kdy by člověk na kole objížděním mysu zdržoval dopravu za sebou. V takovém případě je tedy lepší pro pohodlí řidičů i cyklisty umožnit oddělený průjezd kol pomocí vídeňské cyklistické zastávky.

Závěrem

To je jen stručný přehled toho nejzajímavějšího, co lze v manuálu objevit. Manuál tvorby veřejných prostranství je skutečně velmi komplexním materiálem, který přináší mnoho pozitivních prvků do plánování městského prostředí. Z hlediska cyklistické dopravy se zde objevuje mnoho pravidel a návrhů, které jsou zajisté přínosem. Návrhy a pravidla jsou zároveň i poctivě vysvětleny, a zpřístupněny tak všem cílovým skupinám.

Pokud by byl manuál skutečně uplatňován, jednalo by se o další podstatný krok ve zlepšování podmínek pro cyklisty ve městě. To je však samozřejmě zároveň otázkou politické vůle. Závazné dokumenty, které jsou nakonec naplňovány v nejmenší možné míře, tedy skoro vůbec, již toto město také zažilo. To jak se manuálem nechají inspirovat městské části, případně další investoři, je také velkou neznámou. Vše odhalí až praxe.


Všechny ilustrační obrázky/fotografie a k nim náležící popisky obsažené v tomto článku jsou převzaty z Manuálu tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy.

Jiří Motýl
V domovské Praze jezdí na městském kole na vzdálenosti do osmi kilometrů. V redakci od roku 2013, 2015-2025 šéfredaktorem. Spoluautor knihy Městem na kole.

vlákno 18. 9. 2014, 00:36

Dobré shrnutí, díky. Na tu Vídeň v Krymské jsem zvědavý, vzhledem k tomu stouppání bude ten nájezd na úroveň ostrůvku asi docela "vostrej".

josuk 18. 9. 2014, 10:08

krásný manuál, ten jen doufat, že po volbách bude větší vůle se s ním v městských částech řídit místo amatérského vymýšlení dávno vymyšleného (viz např. nedávná Kampa – a podobný příběh nastane možná i v centrálním parku u Hájů – kde jsou též stížnosti chodců…na cyklisty?!).

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 100 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz

Mohlo by vás zajímat