Nepřímá odbočení v Praze

Nepřímé odbočení vlevo je velmi šikovný postup, který vám umožní bezpečné odbočit doleva v silnějším provozu. V Kodani se, například, na větších křižovatkách jinak ani neodbočuje (viz obrázek):

A jako skoro u všeho, i u tohoto je v Česku nějaký problém. V tom, abyste mohli odbočit nepřímo na nesignalizovaných křižovatkách, vám nic nebrání, naopak, někde můžete dostat i nápovědu (jaká bývala třeba na Vršovické):

Na světelných křižovatkách ale cyklista zastavuje před přechodem a tedy i před semaforem, a potřebuje signál, na který uvidíte. Ten ale dle stávajících norem není kam postavit.

Jenže nepřímé odbočování je nesmírně šikovné právě ve světelných křižovatkách. A tak, norma nenorma, cyklisté už leckde vlevo nepřímo odbočují, improvizovaně, takříkajíc „na český způsob“. Vybral jsem několik míst, kde je to — na různý způsob — možné.

Odbočujeme nepřímo

K tomu, abyste mohli na řadě míst nepřímo odbočit už nyní, ale novou normu nepotřebujete. Velmi často postačí chovat se “jako” při nepřímém odbočení a pro identifikaci zelené použít souběžný semafor pro chodce – samozřejmě, pokud tam je.

Vždy je ale potřeba se podívat, zda zde přece jen není kolizní směr – nemáte-li v tu chvíli volno za zády, může mít zelenou levé odbočení vozidel přijíždějících zleva. Vždy, využíváte-li k odbočení semafor, který vám přímo „nepatří“, musíte dávat pozor na směry, které tento semafor nekryje. Tak, jako je tomu třeba na následujícím obrázku z nměstí Hrdinů: Vyrazíte-li třeba na „zelenou“ na přechodu (A), dostanete se do kolizního směru znázorněného modře. A to není dobré…

Na neznámé křižovatce se tedy vyplatí napoprvé přechod převést a sledovat při tom, se kterým směrem je tato fáze propojená. (přechod také může být na tlačítko, a nemuseli byste se zelené dočkat.)

Pražská praxe

V Praze se nepřímá odbočení realizují zpravidla z cyklostezek. Cyklopruhy obvykle nevedou až ke stopčáře a ten, kdo je schopen pokračovat v takovém místě v provozu, už levé odbočení přímo zpravidla prostě zvládne. “Čisté” nepřímé odbočení si tak překvapivě můžete vyzkoušet nejspíš tak u Národního divadla, kde je v některých směrech přímé odbočení vlevo zakázáno.

Předložené příklady proto zpravidla nejsou “čistým” nepřímým odbočením. Půjde spíš o to, jak se co nejbezpečněji a nejpohodlněji prostrkat křižovatkou ve směru, který zpravidla není pro IAD či kolo povolený.

Současně jde o to, že naučíte-li se nepřímo (či dvoufázově) odbočovat správně a citlivě, eliminujete tím ostatními účastníky provozu nenáviděné projíždění křižovatek na červenou.

Berte tyto příklady jako podnět k zamyšlení a nezapomínejte: rozhodnutí, jak pojedete jakoukoliv křižovatku. zůstává stále jen na vás.

Národní divadlo

V této křižovatce je zakázáno přímo odbočovat vlevo na most Legií. Nepřímé odbočení je tu tak prakticky jediným použitelným způsobem.

Ve variantě “A” odbočujeme vlevo na most Legií. Odbočení je s velkým závlekem, protože se musíme dostat až před semafor pro auta. ODbočovat s využitím semaforu u přechodu není vhodné, protože přechod už je dost “zatažený” od křižovatky a v jeho blízkosti není bezpečný prostor, kam se s kolem postavit (refýže jsou zde přeplněné chodci).

Ve variantě “B” se odbočuje vlevo z Národní, což je sice možné, ale také ne zrovna příjemné. Historicky zde cedule doporučovala použití přechodů, v praxi je ale v pořádku zastavit po průjezdu směrem k mostu těsně u přechodu a vlevo pak odbočit na signál přechodu. Čekání v místě “2” je pro ostatní srozumitelné a bezpečné.

Poznámka: odbočování z mostu Legií vlevo přímo na nábřeží se na kole neděje příliš často; Do zástavby severně od Národní je rozhodně vhodnější odbočit ulicí Karolíny Světlé.

Chodov – V Parku

Roztylskou ulici lemuje cyklostezka, od severu značená jako páteřní trasa A22. Ta pokračuje směrem do centra další stezkou východním směrem, podél málo frekventované ulice Hráského, navíc bez napojení přejezdem pro cyklisty. Pokračování směrem do centra se nabízí výhodněji místo po stezce přímo ulicí Hráského, vzniká zde tak prostor pro “nepřímé odbočení.” To se realizuje buď přes přechod (varianta A, převedením kola), nebo právě s využitím “kličky” k signalizaci pro IAD (varianta B). V místě, kde je na snímku autobus, totiž zpravidla žádné auto nestojí. Signalizace vám v zásadě dává možnost použít variantu podle toho, kde zrovna svítí zelená.

Ve směru od jihu je výhodnější odbočit přes přechod na cyklostezku. I zde se nicméně dá odbočit nepřímo (varianta “C”).

Nad Spořilovem

Toto je odbočení, které osobně často používám – není to sice zrovna odbočení nepřímé, ale je to pěkná ukázka dvoufázového průjezdu křižovatkou, který můžete při troše dobré vůle aplikovat i leckde jinde.

Na trase ze Spořilova na Chodovec (a dále Türkovou) je to trasa zajišťující, že člověk nemusí skákat na obruby ani z obrub, jako by tomu bylo při obvykle zde užívaném chodníčkaření (naznačeno modře). Člověk přijede ke křižovatce a na zeleného panáčka se zařadí před první stojící auto. Když musím na zeleného panáčka čekat, kolo na místo klidně dovedu, času je tam dost. Po změně fáze odbočujete vlevo normálně s auty. Protože jsou zde obě signalizace (tato a těsně následující) propojené, není ani zde třeba spěchat, je možné pustit auta za sebou širokým obloukem. Ostatně, letecký snímek situaci zachytil i s cyklistou (možná jsem to byl já :-) ).

Auta za vámi se řadí do levého pruhu, cyklista do pravého, je ale potřeba dávat přednost vozidlům z protisměru, která mají taktéž zelenou (a přednost). Zvolíte-li chodníčkaření, nepomůžete si ani o vteřinu, protože na následující křižovatce musíte stejně čekat.

Celé je to beze spěchu, bez kolizních pohybů a na pohodu, a dovolím si poznamenat, že je tomu tak především díky tomu, že zde ještě přetrvává pevný cyklus (přes den o něco delší než navečer). Být zde přechod na tlačítko, budou zde podmínky výrazně horší, což nám budiž poučením, že ne všechno nové je lepší.

Bulhar

Průjezd směrem do centra po nedávno proznačené trase A25 přes Bulhara může být trochu „tricky,“ vtip je ale v tom, že s využitím dvoufázového průjezdu křižovatkou přímo počítá. A předpokládám, že většina lidí na to také na místě přijde.

Postup je následující: Cyklista se přiblíží po severním chodníku podjezdu (který snad bude časem zlegalizován) a na přechodu z místa (1) převede kolo do místa (2), kde už má dokonce k dispozici předsunuté stání. Následně dostává zelenou a projíždí křižovatkou buď do Hybernské nebo Bolzanovy (viz dvě souběžné šipky).

V opačném směru projíždí, jako by chtěl odbočit do Husitské, na konci křižovatky ale seskočí a převede kolo po přechodu, který má v tu chvíli také zelenou. Je-li na ostrůvku mnoho chodců, může jej objet zleva a zastavit až těsně před místem (1). V budoucnu zde bude možné doplnit na legalizovaný chodník nějaký vhodný vjezd.

Je pravda, že směrem nahoru je strkání se po přechodech často příjemnější. Ale rychlost bude stejná, než se prostrkáte přes zelené na čtyřech nebo pěti přechodech, padne vám zelená pro auta taky.

Těšnov

Nejedná se o často používané místo, chcete-li ale od Těšnova pokračovat směrem do centra, musíte na cyklostezku. Do „Husákova ticha“ (Těšnovského tunelu) je totiž vjezd na kole zakázán. Jediným vjezdem je zde vyústění přechodu, kterého můžete využít. „Krytí“ vám přitom zajistí jak zelená, na kterou do křižovatky vjíždíte, tak (pokud svítí) zelená na přechodu.

Při průjezdu můžete udělat tu chybu, že zůstanete stát na ostrůvku zmíněného přechodu, ten zde totiž nemá tlačítko, takže jste vlastně „vyřízení“. Protože také jedete křižovatkou jinak, než jak bylo počítáno, nevjíždějte do ní „na oranžovou“ – dostali byste se už do kolize s auty, která z Rohanského nábřeží vzápětí dostanou zelenou.

Jarov

(Edit: upraveno na základě upozornění, že křižovatka byla výrazně přestavěna)
Vícefázové proskákání je nutností a asi nejvhodnějším způsobem, jak obejít nemožnost přímého průjezdu z ulice Pod Lipami (od Malešic) do ulice Spojovací. Na konci klidné ulice vyvedete kolo k přechodu přes Českobrodskou, počkáte si (zpravidla dost dlouho) na zelenou pro chodce a na tento signál se zařadíte do chlívku na výjezdu Českobrodské od Hrdlořez.

Podolská

Posledním nakresleným příkladem je velmi primitivní nepřímé odbočení z trasy A2 do ulice Podolské. Je to vlastně téměř vzorové (A).Pro posunutí se do vyčkávacího prostoru na výjezdu z loděnice stačí zelená na přechodu (1). Pokud jde o neexistenci přejezdu zde, tak průměrně tisíc lidí denně posílá přejetím zmíněného přechodu naše národní předpisy tam, kam v tomto bodě patří. Následně vyjíždíte napříč křižovatkou na zelenou z loděnice (2). Na nacvičení ideální.

Samozřejmě, otravuje-li vás přerušení stezky v nedalekém Vyšehradském tunelu do té míry, že směrem z centra už jezdíte v provozu, nemá tenhle manévr smysl, pojedete prostě (B).

Závěr

Nepřímé odbočování vlevo je tedy praktické a v praxi již leckde intuitivně využívané. I když se věci zlepšují, zatím není jasné, kdy budou překopány národní normy pro umisťování světelné signalizace tak, aby umožnily věci, které jsou v zahraničí běžné. Do té doby tedy nezbývá, než dělat to, na co jsme zvyklí: Chovat se při nepřímém odbočování tak, jako by v místě ona neexistující infrastruktura už byla, a pomocí kouře a zrcadel samozřejmé sebejistoty vytvářet u ostatních účastníků provozu iluzi toho, že tam ta signalizace skutečně je. Je to rozhodně lepší, než jezdit natvrdo na červenou.