Čertovo klouzadlo a zákonná norma

Neradujte se. Nejedná se o pokračování knižní série Harryho Pottera, tentokrát z prvního ročníku Právnické fakulty čar a kouzel. Čertovo klouzadlo je doslovný překlad mexického výrazu pro koloběžku patín de diablo a odráží nejen ďábelskou rychlost, mrštnost a flexibilitu tohoto neortodoxního dopravního prostředku, ale také fakt, že co se právního zakotvení týče, čert aby se v tom vyznal – u nás i v zahraničí.

Jeden z prvních modelů koloběžky. Vyrobeno kolem roku 1818 Denisem Johnsonem. Zdroj: Wikimedia

Jazykové okénko

Než se pustím do zákonů, dovolím si s vděkem vzpomenout na obrozence, kteří „hejbadlo“ kombinující použití kola s chůzí nazvali jednotným pojmem koloběžka a ušetřili nás tím potíží, které mají v cizině. Francouzština z toho vychází ještě dobře, pro koloběžku má pouze dva názvy – patinette nebo trottinette. Španělština používá výraz  patín (což může znamenat i brusli), monopatín (může být i skateboard), patinete (může být i smart balance wheel) nebo mexické patín de diablo. V němčině se koloběžce říká der Roller, což ale může označovat i skútr nebo moped. Z toho důvodu se používají ještě další výrazy, a sice der Trittroller nebo der Trettroller pro velké sportovní koloběžky a der Micro-scooter pro skládací nebo dětské koloběžky. A angličtina má pro koloběžku výrazy kick bike, kick scooter, push scooter nebo jenom scooter, přičemž poslední výraz označuje opět i mopedy a skútry.

Koloběžka v mezích zákona

Koloběžka je v českém legislativním řádu zakotvena asi tak, jako by v něm bylo zakotveno létací koště (pro zarputilé cyklisty a skauty létací kolo), kdyby si ho někdo nechal patentovat a kdyby se rozšířilo mezi veřejnost. Do Zákona o civilním letectví by se pouze přilepila jedna věta o tom, že létací koště považuje pro potřeby zákona za ultralehký kluzák, a víc by se to neřešilo. Uživatelé koštěte by si pak více či méně lámali hlavu, jak sjednotit efektivní použití tak specifického dopravního prostředku s pravidly pro kluzák.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích 361/200, § 57 (2) udává:

Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.

Dobře, koloběžka je tudíž kolo… v tom samém paragrafu (7) se uvádí, že:

Vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít i osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. […]

Koloběžka se tedy řadí automaticky mezi kola, a proto se v § 57 (7) nezmiňuje. Nebo snad může spadat mezi zmiňované „obdobné sportovní vybavení“? Tato otázka není banální, protože v zákoně 361/200 §2 (j) se stejná kombinace dopravních prostředků objevuje ještě jednou, a to v definici chodce:

[…] chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm³, psa a podobně […]

Pokud by se koloběžka řadila mezi „obdobné sportovní vybavení“, bylo by možné ji dle potřeby definovat jako kolo i chodce. Chápu, z legislativního hlediska by vzniklo lehké chaotično, z mého praktického pohledu by se však jednalo o zakotvení téměř ideální.

Zdroj: Wikimedia

Pokud je koloběžka z pohledu zákona jízdním kolem, měla by tomu odpovídat i její povinná výbava, tj.

• dvě na sobě nezávislé účinné brzdy s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku;
• zadní odrazka červené barvy;
• přední odrazka bílé barvy;
• odrazky oranžové barvy na obou stranách šlapátek :), které mohou být nahrazeny světlo odrážejícími materiály na obuvi nebo v jejich blízkosti (moje koloběžka má např. světlo odrážející materiály na stupátku);
• na paprscích předního a zadního kola nejméně jedna boční odrazka oranžové barvy na každé straně kola;
• křídlové, rychloupínací nebo uzavřené matice nábojů kol;
• obalené nebo jinak ošetřené hrany na zakončení ovládacích páček, držáků, konce řídítek atd.

(Povinná výbava kola v přesném znění např. zde)

Pokud chcete s koloběžkou vyjet i za snížené viditelnosti, budete navíc potřebovat bílé světlo vepředu a červené vzadu.

Výrobci velkých sportovních koloběžek se zákonem většinou počítají. Třeba ta moje měla až na odrazky v paprscích kol kompletní vybavení už při koupi. Což o to, na velkou koloběžku se toho vleze hodně. Problém nastává u malých, skládacích koloběžek. Vyřešit to jde různými odrazkovými samolepkami, které jsou k sehnání v cykloobchodech, jenže i ty mají minimální stanovenou velikost.

Druhým řešením je „degradovat“ malou koloběžku na „obdobné sportovní vybavení“ podle zákona 361/200 §2 (j) a zacházet s ní, jako by to byl chodec nebo kolečkové brusle. To s sebou ovšem nese i povinnost přizpůsobit rychlost provozu na chodníku a zákaz jízdy na vozovce, pokud na ní není cyklopruh. Na rozdíl od zahraničí u nás můžou kolečkové brusle a „obdobné sportovní vybavení“ jak na cyklostezku, tak do cyklopruhu.

Koloběžka vs. brusle

Ten, kdo vymyslel, že koloběžka je kolo (a patří na silnici), zatímco kolečkové brusle chodec (a patří na chodník), zákonitě nestál ani na jednom.

Koloběžka je skvělým dopravním prostředkem do města hned z několika důvodů – je malá, mrštná, dá se bez problémů vynést do schodů nebo svézt v MHD a především je výborně ovladatelná. V případě nouze zastavíte na metru tím, že seskočíte a strhnete ji na sebe. Pokud se vám rozjede, přibrzdíte ji. Z pomalé jízdy se dá plynule přejít do chůze a koloběžku vést. Rychlostí (především pokud se jedná o menší typ) je srovnatelná s kolečkovými bruslemi. Ty jsou na rozdíl od koloběžky vše, jen ne snadno ovladatelné. Pro většinu smrtelníků je jakékoliv efektivní brzdění science-fiction a v krizových chvílích skáčou do trávy, padají na zem, chytají se zábradlí, objímají stromy nebo jen zavřou oči a doufají, že to nějak dopadne. (Vyzkoušela jsem všechny zmíněné metody.)

Jezdívala jsem do práce na koloběžce přes Vinohradskou a Václavák. Z představy, že bych měla cestu absolvovat na kolečkových bruslích, mě polévá studený pot. Někde za Flórou bych chytla rychlost, u Jiřího z Poděbrad by si brusle už dávno dělaly, co by chtěly, od městského soudu až po Český rozhlas by se linul zápach ohořelé gumy z koleček a můj vyděšený křik, napříč magistrálou bych proletěla rychleji než povolených 50 km/h a pokud by se mi podařilo trefit ulici Na Můstku, seškrábli by mě dole na Melantrichově z čísla popisného 15. A podobně rychlý dopravní prostředek se řadí mezi chodce, je-li špatně ovladatelný, nebo mezi kola, lze-li ovládat dobře. Jestli je za tím nějaká logika, tak snad jenom ta, že chodci dokážou uskočit svižněji než auta a rovněž starost o zdraví bruslaře.

Zdroj: Bundesarchiv Bild

Koloběžka vs. kolo

Pokud by bylo nutně potřeba vměstnat koloběžku do škatulky „kolo“ nebo „chodec“, tak bude volba kola menším zlem. Obecně však platí následující: všude tam, kde je kvůli provozu nepříjemné používat kolo, bude použití koloběžky ještě výrazně nepříjemnější, a to ze tří důvodů:

1) koloběžka je pomalejší než kolo,

2) je méně viditelná

3) a taky se na ní hůře ukazuje směr. (Dobře, možná bod č. 3 někdo zvládá. Ale pro mě je situace, kdy mám stát na jedné noze a druhou se odrážet a ještě máchat rukou vpravo nebo vlevo akrobatické číslo hodné cirkusového vystoupení.)

Nedostatek rychlosti je znát hlavně na křižovatkách, kde se startuje na semaforu z prostoru pro cyklisty. Zejména u dlouhých křižovatek se stává, že jsou všechna kola již někde v dáli a za nimi se vleče koloběžkář, který má z usilovného odrážení se křeč v noze a hrůzu z kolony aut za zády.

Blízkost země dělá z koloběžky výborně ovladatelné vozidlo, druhou stranou mince je ovšem špatná viditelnost mezi auty. V nejnižším bodě odrazu bývá koloběžkář níže než chodec. Málokoho by napadlo jít si zaběhat po silnici za plného provozu. Pokud se budete tvářit, že je koloběžka kolo, nic jiného vám nezbude. V jakémkoliv hustém provozu bez cyklopruhu – když se dostanete mezi jedoucí a stojící auta, když vás někdo předjíždí, když jedete rovně a vedle vás se řadí auta do odbočovacího pruhu vpravo – se cítíte na koloběžce nekomfortně protože víte, jak jste snadno přehlédnutelní.

Přiznávám, že v takových chvílích přejíždím na chodník. Koloběžku buď vedu, nebo na ní pomalu jedu, pokud je chodník skoro prázdný, a vím, že nikoho z chodců neohrozím ani neomezím. Paradoxní je, že s kolečkovými bruslemi na chodník můžu, i když tím v mém případě prudce vzroste pravděpodobnost, že napáchám škody na zdraví a majetku.

Pravidla v zahraničí 

Dobře, český zákon koloběžky přehlíží. Někde v Evropě se jimi ale musí zabývat podrobněji. Vyplula jsem proto z českých vod a vydala se pátrat po dokonalé zákonné normě. Prošla jsem předpisy v Británii, Německu, Rakousku, Francii a Španělsku; informace jsem čerpala ze znění zákonů, odborných článků, oficiálních vládních a ministerských portálů, rad na různých fórech a v případě Německa také z judikátu. V závěru mi nezbylo než uznat, že na tu bídu jsme na tom ještě docela dobře.

Zdroj: Přibližovadla.cz

Velká Británie

Největší anarchie vládne ve Velké Británii. Zákon o silničním provozu Highway Act 1980 koloběžku klasifikuje jako vozidlo skupiny VI, neboť se jedná o nemotorové vozidlo, které není ani kolem, ani kočárkem. Dále se jí nezabývá. Zmínku o koloběžce se mi podařilo dohledat v dalších dvou zákonech. První pojednává o zdanění dopravních prostředků, druhý klasifikuje hračky pro export a import. Obchod je obchod, v tom prostě musí být pořádek.

Různé články a rady se následně shodují, že koloběžky spadají do šedé zóny zákona a je „pravděpodobně ilegální používat koloběžku na silnici i na chodníku“. Obecně se doporučuje informovat se o místních předpisech, které mohou jízdu na koloběžce nějak upravovat, nepřekážet chodcům a dávat pozor, ať na tom něco nezpůsobíte.

Jezdit v Británii na koloběžce je tak trochu jako honit se po domě se zavázanýma očima. Může to být super zábava, dokud se nepřerazíte o židli. Pokud se s koloběžkou dostanete do dopravní nehody, jste zákonem chráněni asi tak, jako kdybyste se na létajícím koštěti srazili s airbusem. Bez ohledu na to, kdo letěl jako „čuně“, nemáte dle zákona s koštětem ve vzduchu co dělat.

Německo, Francie a Španělsko

V Německu, Francii a Španělsku není koloběžka dopravní prostředek, nýbrž hračka nebo sportovní vybavení, a proto se řadí mezi chodce. S koloběžkou můžete řádit na chodníku nebo v pěších zónách, nesmíte s ní však na vozovku, do cyklopruhu ani na cyklostezku. Ve Španělsku ještě dodávají, že se na chodníku musíte pohybovat „krokem chodce“. Jestli to znamená, že nesmíte omezovat chodce a musíte se přizpůsobit jejich rychlosti nebo nemůžete na chodníku zrychlit ani ve chvíli, kdy je prázdný, to nevím.

Pokud definujete koloběžku jako chodce, znamená to, že nesmí do cyklopruhu ani na cyklostezku (pokud není kombinovaná se stezkou pro pěší). Může tak vzniknout paradoxní situace, kdy se povlečete po přelidněném chodníku, zatímco vedle vás bude cyklostezka, cyklopruh nebo málo frekventovaná vozovka. Koloběžka může na silnice pouze ve chvílích, kdy není k dispozici chodník, a tudíž by se i chodci pohybovali po krajnici.

Autor: Léon van Dievoet, Wikimedia

Rakousko 

Nejpodrobněji se koloběžkami zabývá rakouská právní norma, která dokonce rozlišuje mezi velkými sportovními koloběžkami, pro které platí pravidla jako pro kola a musí mít i stejnou povinnou výbavu a malými (dětskými, skládacími) koloběžkami, které se spolu s tříkolkami a odrážedly řadí mezi hračky. Rozlišovacím znakem je vedle velikosti také to, zda jsou kola plněná vzduchem.

Malé koloběžky jsou považovány za chodce a můžou proto pouze na chodník, na pěší nebo obytnou zónu a na přechod pro chodce. Všude tam se musí chovat takovým způsobem, aby neohrozily chodce nebo ostatní dopravní prostředky. V případě přechodů zákon výslovně stanovuje, že osoba na koloběžce musí dát pozor, aby náhle nevjela pod auto.

Velké koloběžky spadají pod definici kola a platí pro ně všechna pravidla jako pro bicykl, tj. nesmí na chodník nebo do pěších zón, avšak můžou na vozovku, do cyklopruhu nebo na cyklostezku.

Teorie vs. praxe

Situaci koloběžek by v Praze vyřešila síť cyklostezek a cyklopruhů, která by nabídla alternativu tam, kde je nezbytné volit mezi frekventovaným tahem a chodníkem. Bohužel je to stále hudba budoucnosti.

Striktně vzato, podle zákona na chodník nebo do pěší zóny s koloběžkou většinou nesmíte. V praxi se ukazuje, že jsou koloběžky na chodníku více tolerované než kola, a to především ve chvíli, kdy se jedná o malou koloběžku, chybí cyklostezka nebo cyklopruh, chodník je poloprázdný a provoz na silnici hustý. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že se v těchto případech řídí spíše zdravým rozumem než literou zákona i policie a na frekventovaných tazích je raději, když je koloběžka bezpečně a ilegálně na chodníku, než když koloběžkář zcela legálně riskuje mezi auty.

Ze strany koloběžkařů by bylo dobré této situace nezneužívat, brát chodník jako nouzové řešení a hlavně – chovat se na něm ohleduplně. Chodce nejen neohrozit, ale také žádným způsobem neomezovat, v případě hustého provozu koloběžku vést a rovněž dávat zvýšený pozor na děti a na psy.

Setkání chodce s koloběžkou může být i příjemný zážitek. Jednou jsem zastavila ve zúženém místě, abych pustila postarší dámu. Protože šla o holi,  z koloběžky jsem radši slezla. Chtěla jsem, aby věděla, že nespěchám a že nemusí mít strach, že bych do ní najela nebo kolem ní prosvištěla. Dáma se zastavila a povídá: „To máte ale pěkný stroj. Kdyby mi bylo o deset let míň, taky si něco takového pořídím.“ Pokud byste potkali v Praze devadesátiletou stařenku na koloběžce, tak to ještě přehodnotila.

Zdroj: Bundesarchiv Bild

Pozn: Článek má čistě informativní charakter. Pokud se dostanete na koloběžce do průšvihu, nemá cenu se jím ohánět. Autorka článku není právnička a nepůjde vás vysekat z potíží. :) Děkuji za pochopení. 

Zdroje:

• Zákon o provozu na pozemních komunikacích 361/2000.
• BESIP. Povinná výbava jízdní kola.
• Gov.uk (informační server britské vlády).
• Highway Act 1980.
• Ebay: Your guide to riding a Push Scooter Safely.
• Angelique Chrisafis: Safety alert after boy killed in scooter accident. In The Guardian.
• UK Answers: Yahoo.
• Strassenverkehrs-Ordnung. StVO. (dopravní zákon SRN).
• Trettroller.de.
• Judikát. Dolní Sasko.
• Blog Rollerstop.
• Österreichischer Automobil-, Motorrad- und Touringclub. Blog: Was Skater, Scooter und Radfahrer düfen.
• Österreichischer Automobil-, Motorrad- und Touringclub. Blog: Micro-Scooter.
• Ministerstvo dopravy, technologie a inovací Rakouské spolkové republiky.
• Service-public (oficiální portál francouzské vlády).
•  L’Association Prévention Routière.
• Reglamento General de Circulatión (dopravní zákon španělského království).
• Blog Tecnocio.