Určitě se vám to už stalo. Šlapete si trasu, na které znáte každý dům, každý výmol, jedete zde po sté, víte přesně, kde podhodit, kde přišlápnout, aby vás terénní vlnka vynesla do protisvahu, máte naučený rytmus, energii rozpočítanou tak, abyste jako obvykle dojeli jen mírně zahřátí, znáte všechna rizika a finesy a i to, jak jim čelit; trasa může být sice náročná, ale pro vás už dávno neznamená výzvu.
Jenže dneska je něco špatně. Z půlky se vypustilo zadní kolo a zrovna nemáte pumpičku, včera jste to „trochu“ přetáhli, ať s výletem nebo s pitím, leze na vás chřipka, nebo ji přecházíte, zkrátka a dobře, kolo jede, jako byste se brodili pěti centimetry medu, ve stoupání jste si podhodili už o tři stupně, auta, která vás míjejí, registrujete nějak později než obvykle… Začínáte tušit, že jestli se nic nezmění, na následující křižovatce budete mít veliké problémy vecpat se do řazení, do kterého vždycky elegantně proklouznete díky přesně vyladěné kombinaci rychlosti, opatrnosti a drzosti. Máte „žaket“ a chuť otočit to s kolem do nejbližší stanice metra.
Možná to tak i uděláte. Ale když ne, získáte na své cestě, jež se změnila v utrpení, specifickou zkušenost. Právě jste se totiž dostali do „kondice,“ ve které jezdí děti či senioři, takzvaní „slabší cyklisté“.
Udržet rychlost, ve které vás předjíždějící auta nevytlačují ze silnice? Udržet s přesností na pět centimetrů ten správný odstup od parkujících aut? Zařadit se do levého pruhu? Všechno, co normálně zvládáte levou zadní, je najednou řádově těžší. Každé těžší místo se stává obtížně překonatelným problémem a vy tak na vlastní kůži cítíte, proč tihle lidé na kole v běžném provozu nejezdí a jezdit v zásadě nemohou.
A jak je to nespravedlivé. Jízda na kole může být pro obtížně pohyblivé lidi snazší než chůze. Koneckonců, máte-li řáckou nadváhu, ponese ji na bicyklu z větší části sedlo a ne nohy, a to už je jasná výhoda. Jsou lidé (u nás vzácní, v Nizozemsku na ně ale narazíte běžně), kteří se pěšky sotva belhají o berlích, ale když se došourají ke kolu, hodí berle na nosič… a prostě samostatně odjedou, mají zajištěnou osobní mobilitu bez asistence. Na kole byste měli být z principu schopni jezdit, i když už vám doktor sebere řidičák – už proto, že na kole prostě nikdy neusnete za volantem a nenapálíte to v sedmdesátce na zalidněný chodník. Jsou lidé, kteří by ze zdravotních důvodů řidičské oprávnění nikdy neměli získat, jízda na kole by jim ale problémy nepůsobila.
A teď jste na tom jako oni. Poznáte na vlastní kůži, jak nechutně proticyklistická je běžná rušnější ulice, o frekventovaných silnicích nemluvě, nejste-li na ní schopni vytáhnout víc než deset mil za hodinu. Pochopíte, že substandardní cykloopatření jako piktokoridory možná pomáhají zdatným jezdcům, těm slabším ale laťku nikterak nesnižují.
Ubohost pražské infrastruktury naplno pocítíte až tehdy, když vám bude na kole špatně.
Tenhle prožitek je zásadní. Ukazuje, že nepřítomnost cykloopatření jízdní kolo v běžném provozu tvrdě diskriminuje. Proč byste pro svou bezpečnost museli držet ve vydatném stoupání pětadvacetikilometrovou rychlost jen proto, aby vás každé předjíždějící auto nemlátilo zrcátkem? Proč byste se měli při odbočování vlevo řadit do třetího pruhu přes dva téměř nepřetržité proudy vozidel jedoucí na padesátce o deset víc? Proč se máte při rychlých rozjezdech v koloně opakovaně rychle rozjíždět na třicet a pak hned brzdit, aby si mistr za vámi hned nemyslel, že ta mezera, kterou byste pomalejším rozjezdem vytvořili, je určena pro něj? Tohle přece nemá s jízdou na kole nic společného, to je znásilňování cyklisty, aby ze sebe dělal automobilový motor, a jakkoliv toho jsme do jisté míry schopni, žádný tvůrce komunikací nemá právo po nás takové sportovní výkony jako součást dopravního pohybu požadovat. Očekává se snad od chodců, že budou po chodníku běhat nejméně desetikilometrovou rychlostí?
Proto bychom i my, kdo na kole jezdíme svižně, sebevědomě a bezpečně, měli žádat cykloopatření, která pomohou nejen nám, ale také těm slabším. Proto by na každé ulici, kde jede víc než pět tisíc aut za den, měly být cyklopruhy, a na každé ulici, kde projede patnáct tisíc vozidel, cyklopruhy oddělené nejméně obrubníkem. Dopravní řešení ulic má být zkrátka a dobře takové, aby se na nich dalo jezdit na kole jak obvyklých 20-30 km/h, tak rovněž ve slabých patnácti. Pomalá cyklistika je pro mnoho lidí jediná dostupná. A tito lidé by neměli být diskriminováni.
Koneckonců, i když jsme zdatní, silní a (mnozí alespoň duchem) také mladí, nebude tomu tak navěky.
Fanda 21. 10. 2016, 09:33
Jo me se ted neco podobnyho stalo tenhle podzim a tak jsem si poridil elektrokolo a poprve si to slapu na Chodov jako bych jel v polabi proti vetru. Jo mas recht pokud chces po cely Praze jezdit na kole musis se ty auto agresi prispusobit, maj o tunu vic a nechtej te primarne zabit, ale jak je zacnes omezovat pomalou jizdou tak aspon 1/4 zacne vymyslet klicky mysky jen aby nemuseli pribrzdit.
Stale jsem nevymyslel jak to sdelit odboru dopravy Phaha 2 tak aby udelali aspon neco. Praha 2 realizuje instalaci vodici listy v podchodu na Fugnerove namesti jiz druhym rokem a stale tam neni. Za posledni rok neudelali pro kola vubec nic a ani nechtej poradit.
Lei 21. 10. 2016, 11:41
Je to pravda.
Myslím, že v příštím století by to v Praze mohli pochopit, ale jist si nejsem.
Václav Řehák 21. 10. 2016, 13:22
Fanda: Jo, taky to znám díky elektrokolu, ale opačně. Když se na mém 28 kg těžkém městském elektrokole vybije baterka, dostanu se šlapáním tak na 10-15 km/h a už jsem zažil nepříjemná troubení v místech, kde normálně jezdím na běžném kole v provozu zcela na pohodu.
Mirek2 21. 10. 2016, 16:27
Taky už jsem potkal lidi, kteří se "sotva belhají", ale na kole jezdili desítky kilometrů dlouhé a docela náročné trasy. Je to trochu mimo téma jízdy v provozu, ale mohl by to být argument např. i pro diskuzi o tom, proč jsou některé výtahy do metra jsou pro kola zakázané (některé dokonce si občas zákaz a povolení mezi sebou vymění). Zákaz použití výtahu pro kola (např. Muzeum linka A, snadný přístup, velký prostor, dříve povoleno) mi připadá jako cílená snaha o ohrožení ostatních cestujících transportem kol po eskalátorech, který není zcela jednoduchý ani pro zdravou osobu.
Marek Turnovec 23. 10. 2016, 20:35
No jo, Praha 2, to je kapitola sama pro sebe. O nějaké té vodící liště na Fügnerově náměstí jsem už také někde četl - v čem přesně to má být lepší než ty dva betonové pruhy pro kočárky? Na ty už jsem si celkem zvykl. Mně by se nejvíc líbílo, kdybych tam ani nemusel slézat z kola - někdo to sice nedělá ani teď, aspoň když jede dolů - ale to se trochu bojím. Nějaká vodící lišta by mi asi také neumožnila to projet...
josuk 24. 10. 2016, 09:22
krásný článek a dušičkovém čase velmi aktuální. Ano, nová a budoucí cykloopatření nejsou primárně pro ty, co už teď jezdí, ale je to krok k tomu, aby kupř. senioři NEMUSELI zajišťovat svojí mobilitu pouze vlastním autem. (ty držáky na berle jsem viděl, jsou to háčky na matkách předního kola, druhé uchycení je na řídítkách, takže jsou rovnoběžně s předními vidlicemi a tudíž v dosahu)
újezďák 24. 10. 2016, 09:56
Tak na kole jsem se kdysi , na nyní čerstvé krásné asfaltce ( uhříněves-netluky) na traktorové koleji na hrbolech dokonce prakticky za jízdy pozvracel :) kolo letělo na jednu stranu já na druhou, večer předtím mohutná pijatika a kolo je obyčejně mocný lék na kocovinu, tehdy to ale nevyšlo...
Potkal jsem v Kersku žiletkáře, který měl berlu normálně na ramu a koukala mu dozadu pod sedlem, mazal to pěkně......
ad výtahy v metru... popravdě tuhle část sezony se pohybuju docela často po lince C a A , s koloběžkou a v dobu kdy jezdím a v místech kde vidím výtah, tak tam skoro vždy čekají starší lidi a s kočárky ve frontě.... můžeme si tedy bez stresu říci, že kapacitně nestačí už i bez cyklistů ?
Zlepšovat se to nebude, seniorů přibývá... :)
David 24. 10. 2016, 10:08
Mirek 2: Víte někdo o nějakém eskalátoru, na který se může s jízdním kolem? Metrem sice moc často nejezdím, ale pokud si vzpomínám, tak jsem na eskalátorech vždy viděl piktogram se zákazem kola... Nejsem si ale jist, jestli není zákaz kol na eskalátorech jen ve stanicích, kde může kolo do výtahu. Přepravní řád ani přepravní podmínky jízdu s kolem po eskalátoru neřeší. Děkuji.
Marek Turnovec 24. 10. 2016, 10:19
No já už párkrát kolo po eskalátorech bral, nikdy mi nikdo nic neříkal a asi jsem si nějakých zákazů ani nevšiml. Nejsou ty zákazy náhodou míněny tak, že je zakázáno po těch eskalátorech na kole jezdit? To totiž už nějací experti také zkoušeli. :-)
A nebo by to opravdu mohlo být tak, že kde existuje jiná možnost, jak to kolo z metra dostat, se to na eskalátorech budou snažit omezit. Jenže já se zatím setkávám spíš s opakem - že je z nějakého pofidérního důvodu zakázáno s kolem využít výtah...
Mirek2 24. 10. 2016, 16:43
Odstavec 7.2.4 d) smluvních přepravních podmínek řeší pouze odpovědnost cestujícího s jízdním kolem
Na wikipedii jsem našel, že se DP řídí pravidlem, že v případě převýšení 5 m ve směru nahoru a 7 m dolu se eskalátory používají jako náhrada schodů, tedy ne jen jako doplněk. Myslím (cestuji po Praze výlučně MHD a pěšky, na kole občas), že většina stanic metra není ani bez eskalátorů přístupná (mimo výtahy). Pokud by tedy byl na eskalátorech zákaz vstupu s kolem (což jsem si zatím nikde nevšiml), přeprava kol v metru by celkem ztratila smysl.
U výtahů bych s povolením přepravy kol klidně uvedl i prioritu (1. invalidé, 2. kočárky 3. kola) (když už je tedy potřeba pořád všechno definovat)
Takže oklikou k tématu článku - když bude platit třeba Zákon 361 § 4a) ... chovat se ohleduplně a ukázněně,.....atd. tak není, co pořád řešit ani na té silnici.