Ze Kbel do Horních Počernic neboli z ráje do pekla

Je to čtvrt roku, co jsem se ze svých rodných Kbel přestěhoval do Horních Počernic. Tyto městské části se od sebe sice nenacházejí nijak daleko, ale podmínky pro cyklistickou dopravu v nich se liší. Pokusím se výpověď vlastních zkušeností s každodenní dopravní situací v Horních Počernicích během uplynulého čtvrtroku. Zároveň touto zprávou poskytuji i zpětnou vazbu městským částem Praha 20 a 14. Zaměřím se především na oblast okolo konečné stanice metra Černý Most. A toto místo signalizuje, že článek nebude nijak veselý.

Oblast okolo konečné stanice metra Černý Most.

Kbely versus Horní Počernice

Kbely stojí tak trochu mimo globalizaci. Chci tím říct, že se jim úspěšně vyhýbají stavby gigantických skladů, obchodních center a zatím i olympijských stadionů. Navzdory veškerému pokroku se jim daří udržet si tvář původní periferie. Jsou zkrátka takovou současnou zdravou obcí s jednoduše šťastným osudem. Dokonce jsou ušetřeny i střetu s několikaproudými komunikacemi rychlostního typu a tak jim nadále zůstává jejich přirozené (ne)napojení jak na město, tak na jeho vnější okolí.

Jistě, velkou část Horních Počernic také tvoří klidné periferní čtvrtě s venkovskou zástavbou, ale přesto se o jejich šťastném osudu dle mého názoru hovořit nedá. Je tady spousta míst, která ztratila svůj původní charakter periferie, neboť jejich současný vývoj kráčí razantně opačným směrem. Již v roce 1984 byla přesně na rozhraní Horních Počernic a Černého Mostu zprovozněna první část Pražského okruhu, která od sebe tyto městské části oddělila. Rozvojem pražského metra byla do této oblasti přivedena komplikovaná konečná stanice Černý Most a následkem se okolní nevyužité území přeměnilo v epicentrum obchodních center. Mezi Horními Počernicemi a Černým Mostem tak vznikla nevkusná zóna plná kolosálních bariér, které představují výraznou překážku v každodenním dojíždění.

Nevkusná zóna plná kolosálních bariér.

Na fotkách sami vidíte, že toto prostředí není zrovna podbízivě líbivé. Ty haly ale někde být musí. Vše je dekorováno ohromným objemem parkujících aut na záchytných parkovištích, v jejichž pozadí problikávají neonové nabídky pohonných hmot. Obchodní centra se předhánějí, čí logo bude vztyčeno do větší výšky.

Horní Počernice a Černý Most fungují jako vstupní brána do severovýchodního okraje Prahy a doprava do skladových areálů za městem se jim také nevyhne. Když se známá Chlumecká ulice mění v Náchodskou, sníží se počet pruhů ze tří na jeden a hlavní třída Horních Počernic se svoji starou zástavbou rodinných domů dostává dopravně zabrat. Vůbec to zde nevypadá jako na konci Prahy, ale spíše jako na jejím tvrdém začátku. Každodenní dojíždění z Horních Počernic na metro Černý Most je pro mě těžce stravitelný chléb na cestě do Prahy.

Hlavní třída Horních Počernic, ul. Náchodská, výjimečně bez provozu. Foceno ve státní svátek.

Na metro Černý Most

Přístup k terminálu na Černém Mostě je možný v zásadě jen dvěma způsoby, ale ať se rozhodnete pro kterýkoliv z nich, cesta bude vždy zdlouhavá a komplikovaná. Absence klasické uliční sítě v kombinaci s několikaproudými rychlostními komunikacemi a plošnými překážkami obřích rozměrů popírají postupné přibližování se vytyčenému cíli následováním určitého směru. V tomto prostředí tedy neplatí, že je nejlepší vydat se právě tím směrem, kterým potřebujete. To si zde uvědomuji především za volantem svého auta, kdy znovu a znovu doceňuji pohotovost jízdy na kole. Když se s kolem potřebujete vrátit, většinou nebývá problém vydat se tou stejnou stopou zpět. Na rozdíl od paradoxně ne-motor-ného automobilu jste natolik operativní!

Nedobytná pevnost.

Konečná stanice Černý Most se podobá nedobytné pevnosti. Jestli to zde neznáte, jste bez šance. Ztracených cestovatelů, kteří se tu motají v bludném kruhu, potkávám dost. Jedni jsou ověšeni krosnami a zběsile hledají své nástupiště, druzí se plouží a tahají z vás drobné. Mé vlastní kritérium pro rozlišování kvality prostředí je osobní pocit, zda dané místo dává mému životu smysl, zda podněcuje mou naději pokračovat dál. V případě Černého Mostu ale zažívám frustraci. Toto místo ze mně vysává touhu žít a myslím, že spolu s hlášením „Konečná stanice, prosíme vystupte“, by bylo na místě popřát lidem „Upřímnou soustrast“.

„Upřímnou soustrast.“

Jasně, rád bych se v tomto článku zaměřil i na cyklodopravu, ale ono je to těžké, když z Horních Počernic na Černý Most nevede ani normální chodník pro chodce. Dobře, podél šestiproudé Chlumecké tam jeden zapomenutý je, ale jeho přitažlivost dost odpuzuje. Nedivím se, že se zde cyklista cítí ohrožen, když takto frekventovaná rychlostní komunikace je strašně blízko, chodník úzký a mezi tím jen jedno svodidlo. Takže i přesto, že je Chlumecká automobilově přetížená, zůstává podélný chodník bez využití.

Na konečné metra pak zjistíte, že tato stanice s bezmotorovými prostředky dopravy ani trochu nepočítá. Ba dokonce, že nepočítá ani s pohybem chodců! Myslíte si, že už máte cestu za sebou, ale než se po sadě schodů dostanete přímo na nástupiště, ujedou vám ve špičce minimálně dvě soupravy metra. Možná, že kdyby tato stanice byla pro cyklisty přátelštější, našel by chodník podél Chlumecké své využití. Za tohoto stavu je ale jeho hodnota devalvována.

Kéž by byla tato stanice pro cyklisty přátelštější…

Na kole z donucení

Víte, nejezdím na kole z nějakých speciálních důvodů. Je mi jedno, kolik ušetřím emisí. A jestli bude o jedno auto víc, nebo míň, to mě také osobně vůbec netrápí. Já se pro kolo rozhoduji tehdy, když mám na něj prostou chuť. Když se chci rozlétnout a nasávat ten abstraktní odér, který jízdu na kole doprovází. Na začátku jsem se těšil, že se budu na metro přibližovat na kole, ale postupně jsem zjistil, že zdejší dopravní situace člověka do používání kola přímo tlačí. Trochu paradox, když i ty nehostinné cyklistické podmínky jsou nakonec tou nejlepší volbou. Vím, že by cesta na metro byla na kole nejefektivnější, ale přesto se zde v tomto směru na kole nedopravuji.

Osobně chci mít kolo jako možnost volby, když se mi zrovna chce jet, ne být do jeho použití tlačen zoufalostí všech ostatních alternativ. Vadí mi totiž, jak nevyvážená dopravní situace Horních Počernic neumožňuje plynulý pohyb ani veřejné dopravě ani chodcům, a že pro průjezd rezidentních automobilů nezbývá na hlavních silnicích téměř prostor. Chci se pro jízdu na kole svobodně rozhodovat, ale nechci být do ní dopravní kalamitou zatlačen. A tak zde čekám na zpožděné autobusy, které když nejedou, tak chodím pěšky, a popravdě, nemám v tomto prostředí na jízdu na kole ani chuť.

Rekreace

Ne, nechci cyklistické dopravě v Horních Počernicích křivdit. Průjezd příjemným prostředím vesnické zástavby ve vnější části čtvrti je na kole ideální, jen město je odsud daleko a obtížné dojíždění na metro (jakýmkoli prostředkem) tuto vzdálenost bohužel nezkracuje.

Silná stránka Horních Počernic ovšem spočívá v cyklistice rekreační. K jejich jihovýchodní straně přiléhá soustava rybníků na Svépravickém potoku, která je až na úpatí Xaverovského háje, umožňujícího vstup do Klánovického lesa, propojena pohodlnou asfaltovou cyklostezkou A440. Další pohodlnou asfaltovou cyklostezkou je 8100, která vás z Čertous doveze přes pole na okraj Klánovic.

Cyklistická magistrála

V Horních Počernicích je v současné době aktuálním tématem projednávání studií ohledně severovýchodní pražské cyklomagistrály, která by měla být vybudována v rámci optimalizace traťového úseku ze Mstětic do Vysočan. Jedná se o odvážný, dlouhodobý a průkopnický projekt, na kterém spolupracují městské části severovýchodního okraje Prahy, a který má potenciál vstoupit do dějin pražské cyklodopravy a nastartovat novou vlnu cyklistů. Na území Horních Počernic by měla cyklomagistrála překonávat Pražský okruh nadúrovňově, to znamená spolu s tratí přes železniční most.

Spojení na metro by se tedy v budoucnu mělo stát pro cyklisty snazším. Držím tomuto projektu palce a těším se na další plánované realizace. Jedná se například o zřízení cykloboxů u vlakového nádraží, které by měly být zavedeny po vzoru prvního pražského B + R ze sousedních Klánovic. Horní Počernice mají detailně zpracovanou koncepci cyklodopravy včetně akčního plánu a mezi řádky těchto dokumentů lze vyčíst, že přistupují k řešení dopravních otázek aktivně a mají odhodlání je skutečně řešit. V cyklistické rubrice webových stránek městské části Praha 20 je k nalezení i spousta dalších pozitivních zpráv. Jejich komunikace směrem k veřejnosti je přehledná a transparentní.

Částečně nelegální jízda na metro Černý Most.

Vlastní tipy na závěr

Na závěr pár vlastních doporučení: Kolegové cyklisté, často vás vidím, jak se ze svých výletů vracíte na metro Černý Most koridorem dálkových autobusů podél Chlumecké. Buďte zde opatrní, provoz v tomto koridoru není bezpečný. Po celodenní porci kilometrů s těžkýma nohama a hladovým žaludkem se může zdát, že tady žádný provoz není, avšak pozor, přijíždějící autobusy nejsou za řadou dalších často zvukově ani sluchově rozpoznatelné. Již několikrát jsem zde byl právě autobusem nečekaně překvapen.

Až pojedete příště, tak se nenapojujte na chodník podél Chlumecké, ale držte se Hartenberské. Na křižovatce za podjezdem Pražského okruhu pak pokračujte rovně a přes sídlištní parčík objeďte Centrum Černý Most z druhé strany a k metru přijedete zezadu. Přiznávám, že je tato trasa pro jízdu na kole z části nelegální, ale cesta je to poměrně klidná a bonusem vám budou cyklostojany u Centra Černý Most. Pokud byste cyklostojany hledali až u metra, tak tam samozřejmě žádné pořádné nejsou.

Modrozelená: chodník podél Chlumecké; oranžová: zadní a zároveň klidnější přístup na metro Černý Most, držte se Hartenberské.