O cyklopruzích podruhé: k čemu jsou?

O potřebnosti cyklopruhů pochybují mnozí. Na potřebnost cyklopruhů na hlavních ulicích se náměstka pro dopravu ptá opozice, potřebnost cyklopruhů na hlavních ulicích zpochybňuje policie z pozice legislativní. Potřebnost cyklopruhů zpochybňují i někteří silniční cyklisté, kteří je ke sportovní jízdě nepotřebují. A samozřejmě také řada lidí, kterým přerušované cyklopruhy nezajišťují adekvátní pocit bezpečí.

Představuji vám stručně důvody, k čemu je dobré zřizovat cyklopruhy i v ulicích, kde je poměrně silný provoz.

Optimální řešení zabírá víc místa

A to mnohem víc místa. Nikdo nepochybuje, že nejvhodnější řešení je kodaňský pás nebo oddělená stezka. Jak jsem ukázal v předchozím článku, cyklopruhy často zřídíte, aniž byste omezili parkování nebo šířku chodníku. I ve stísněných podmínkách jsou obvykle možné alespoň ochranné cyklopruhy, třeba s malým zásahem do uvažované šířky chodníku, téměř vždy ale bez omezení počtu parkovacích míst.

Jakmile byste šli do kodaňských pásů nebo cyklostezek, budete muset buďto krvavě zužovat chodníky, nebo ubírat parkovací místa. Chce-li tedy někdo nemít v rušné ulici cyklopruh, znamená to pro bezpečnost jízdy na kole, že by měl navrhnout oběť jednoho pruhu parkování. Což je mimochodem v souladu s ČSN (české technické normy, pozn. red.), která říká, že parkování má být při návrhu komunikací až poslední priorita.

Vyberte si: Parkování nebo cykloopatření? Chcete-li mít obojí, nejde to jinak než s cyklopruhy.

Vedlejší ulice nejsou žádná sláva

Quietway (klidná trasa, pozn. red.) vedlejšími ulicemi se zdá být odpovědí a já bych se jim nebránil. Teoreticky fungují dobře. Zkuste to ale realizovat na konkrétním místě. Zjistíte, že něco jako opravdu souběžná ulice, po které by se dalo jet na kole alespoň kilometr a překonat hladce i příčné hlavní ulice, prakticky neexistuje.

Taková rádoby souběžná ulice, která bývá cyklistům doporučována, po pár blocích zpravidla:

1. někam uhne
2. se stane protisměrnou
3. vyjede na kopec, kterému byste se na hlavní vyhnuli
4. skončí zaslepením do kolmé hlavní bez možnosti pokračovat naproti jinak než stažením se… k té hlavní.

I když se zřídí cykloobousměrky – které mnoho lidí nechce – a navigační systém, obstrukce dané jejich kličkováním a bídným napojením se nasčítávají do té míry, že pro skutečnou efektivní dopravní cyklistiku funguje zase jen ta hlavní ulice.

Ještě podrobněji k tomu, proč vedlejší ulice nefungují a cykloopatření v hlavních ulicích potřebujeme, viz zde.

Uličko, uličko, kampak mne zavedeš? Do bloku slepého, do kopce strmého. (foto V. Kříž)

Cyklostezky podél silnice nejsou žádná sláva

Ani cyklostezka vedená podél hlavní ulice není v Česku zpravidla žádná sláva. A to především díky nastaveným zákonným pravidlům. Skoro každá vedlejší ulice – ba dokonce i mnohý vjezd – ji přeruší buď přechodem pro chodce, nebo nesignalizovaným přejezdem. Ať tak nebo tak, cyklista musí dávat přednost.

A když dorazíte na větší signalizovanou křižovatku, zaseknete se na ní na minutu, protože cyklista na přejezdu automaticky zelenou nedostane, musí si o ni poníženě požádat, prstíčkem hrabat (na tlačítko), a kličkovat nejméně přes dva semafory.

Argentinská. Hezké, ale přeskákat to celé, strávíte tam dvě minuty. Pokud naopak zvolíte jízdu s auty v provozu, tou dobou budete už na Vltavské.

O tom, že cyklostezky v Praze nejsou cyklostezkami ale hustě zalidněnými cyklochodníky, raději nemluvit. Zkrátka a dobře, kdo se chce na kole někam dostat, tomu za současné situace mnohé cyklostezky často víc překážejí než pomohou.

I cyklopruh odděluje a pomáhá

Bez cyklopruhu je každé vzájemné míjení auta a cyklisty předjížděním. S cyklopruhem jde o souběžnou jízdu. Rozdíl je myslím víc než jasný z následujícího videa:

Duální řešení

Jak jsem už uvedl, cyklostezky podél hlavních ulic nestojí zpravidla také za mnoho. Cyklopruh tak vytváří duální řešení, které – když máte štěstí – znamená, že jste něco udělali fungujícího jak pro cyklisty pomalé, slabé, dětské a unavené, tak pro cyklisty rychlé, elektrifikované, dopravní, sportovní a závodní. Udělá-li se jen stezka, nažene to rychlejší cyklisty mezi chodce.

Ovšem nedělejte jenom cyklopruhy! Legalizovaný chodník patří k cyklopruhu na rušné ulici stejně jako Laurel k Hardymu.

Jiná věc je, že duální filosofie jde proti „policajtskému“ pojetí cyklistické dopravy, podle kterého cyklistická infrastruktura neslouží k tomu, aby se na kole jezdilo dobře. Ale k tomu, aby tu škodlivou jednostopou havěť vymetla z vozovky někam, kde řidičům nebude překážet.

Cyklopruhy v křižovatce Vltavská některé lidi trápí. Jedině po nich ale projedete přímo a s předností.

Nestavební řešení

Poslední důvod, proč zřizovat cyklopruhy, je čistě taktický. Cyklopruh je zpravidla nestavební řešení. Pokládáte nový asfalt, tak na něj namalujete čáry trochu jinak a máte hotovo. Chcete kodaňský pás nebo cyklostezku?  Překopejte ulici od baráku k baráku, přeložte sítě, přesaďte stromy! Místo tří razítek jich potřebujete dvacet, stejně jako měsíců na přípravu. Takže nezřídka platí, že buďto můžete mít cyklopruh teď nebo cyklostezku za deset let. A nebo taky nikdy.

Nakonec tak stojí politik nebo úředník snažící se o podporu cyklistické dopravy před dilematem: Můžete plánovat a čekat roky, nebo dělat alespoň něco. Protože jak praví brněnské přísloví, po cyklogenerelu se jezdit nedá.

Jen s pomocí šablony a barvy do ulice cyklostezku nepřimalujete, i kdybyste se rozkrájeli. Cyklopruh ano.

Závěr

Když si to tedy shrneme. Cyklopruhy na hlavních ulicích v Praze potřebujeme. Přinejmenším do doby, než začneme systematicky budovat infrastrukturu v dánském či nizozemském stylu. A ta bude – na rozdíl od cyklopruhů – to místo autům už opravdu brát.

Takže si zbývá položit otázku: Jak se ti, kteří nyní hartusí obavami o zbytečných cyklopruzích postaví k opravdové podpoře cyklistické dopravy ve formě mnohonásobně náročnějších cyklostezek? Kdy začnou říkat: „cyklopruh tam nebude, protože v té ulici uděláme cyklostezku?“ Neudělat nic totiž není řešení.

Kodaňské pásy. Ve Vídni. Až bude Patočkova vypadat takhle, nebude v ní ochranné cyklopruhy nikdo chtít.