Jak jsem řešil těsná předjetí

Mezi roky 2018 a 2020 jsem jezdil na kole pravidelně cesty Jižní Město – centrum (cca 3x týdně) a Jižní Město – Ondřejov (cca 1x týdně). Jezdil jsem převážně na elektrokole s příšlapem omezeným na rychlost 25 km/h. Na kole jsem se tehdy (až na covidové lockdowny) pohyboval téměř každý pracovní den – v létě i v zimě.

Za tu dobu jsem zažil – a většinou i natočil – pět situací, jejichž videozáznam mi následně stálo za to poslat Policii ČR s hlášením o přestupku. Prostě proto, protože mě ty situace velmi nepříjemně ohrozily. Další případ mě rozklepal tak, že jsem ho okamžitě řešil na policii i bez záznamu. A poslední nebezpečné předjetí potvrdilo nevyvratitelně sražení na jeho konci.

Bral jsem to jako soukromou iniciativu a snahu řešit s policií situace, které ohrožují zranitelné účastníky provozu. A netušil jsem, že si tím vytvářím podklad pro tento text. Pro veřejnou ukázku, co pravidelný cyklista v provozu čas od času zažije, a jak to s řešením obdobných situací vypadá, pokud se pokusíte poslat to policii.

Pojďme si tedy všechny situace postupně projít. Situace jsem zpravidla hlásil mailem na adresu podatelny krajské policie s tím, že jsem ochoten podat vysvětlení osobně.

Předehra z roku 2016

Předehrou k sérii, kdy jsem začal problémové situace na policii posílat trochu systematičtěji, bylo flagrantní nedání přednosti, které mi provedl řidič bílé dodávky odbočující přede mne na Budějovickou na Zelené lišce. Pána jsem na dalších světlech dojel a otevřenými okýnkem se ho zeptal, zda mne tam jako neviděl. „Máš snad brzdy, né,“ odpověděl mi bohorovný motorista. Za což jsem ho v duchu poslal do háje a patnáctivteřinový výřez z řídítkové kamery poslal Policii ČR.

Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Vyrozumění znělo ve smyslu, že dotyčný řidič byl identifikován a v rámci správního řízení vyřešen. Tato prvotní zkušenost ukázala, že kamera na řídítkách může být funkčním způsobem, jak zdokladovat ohrožení cyklisty a dovést situaci až k odpovídajícímu bodovému ohodnocení. Potom se skoro dva roky nic moc nedělo, nějaké nepříjemné situace jsem měl, ale policii je neposílal. Nebyly to věci, kdy bych se cítil na životě ohrožený tak, aby mi to za to stálo.

Prosinec 2018: facka zrcátkem

Nešťastné období začalo v zimě 2018. Popis události uvedu zkrácenou citací z mailu, který jsem policii psal.

Chtěl bych ohlásit nebezpečné předjetí vozem 6AZ xxxx, ke kterému došlo 3. 12. 2018, cca v 17:30 v ulici Sokolská. Jel jsem na kole v pravém pruhu ulice Sokolské na nám. I. P. Pavlova z centra a modrá dodávka mne při předjíždění zasáhla pravým bočním zrcátkem do levé ruky, pravděpodobně až tak, že si jej sklopila (zaslechl jsem plastové klapnutí). Jako doklad nebezpečného předjetí přikládám odkaz na výřez videa z kamery na řídítkách. Kamera byla připevněna excentricky, cca 15 cm vlevo od představce.

Za sebe dodávám, že mé kolo bylo vybaveno povinným osvětlením, které mám na tomto kole dokonce zdvojené (stálé světlo a odnímatelná blikačka). Jezdím ve žlutozelené reflexní bundě, takže není už mnoho co dělat pro to, abych svoji viditelnost zlepšil. Jsem zkušený cyklista zvyklý jezdit v silném provozu a na těsné předjíždění auty jsem zvyklý, co je moc, je ale opravdu moc.

Na video se můžete podívat v sestřihu, který jsem dělal pro Městem na kole, od 41. sekundy.

Toto byl myslím konkrétní případ, kdy jsem pak šel ještě podávat vysvětlení osobně do Kongresové ulice. Vzhledem k tomu, jak je to dávno, nemohu přijít s žádnými podrobnostmi, jen si obecně vzpomínám, že to bylo korektní a že jsem podepisoval protokol s popisem události. Po několika týdnech mi přišlo od policie vyrozumění, že nebylo možné identifikovat řidiče. Zda policie alespoň předvolala provozovatele vozidla, mi známo není.

Duben 2019: Nehoda!

Toho dne mne řidič na konci předjíždějícího manévru srazil. Podrobný popis najdete v článku „Jak mne srazilo auto“. Každopádně, toto byl klasický případ, kdy se řidič pokoušel předjet v místě, kde to na první pohled mohlo vypadat a vypadalo v pohodě, ale ohleduplný řidič by to neudělal. A nakonec se to poněkud zvrtlo. Ke své smůle jsem zrovna ten den kameru neměl.

Policie byla jednak na místě, kde jsem jim v sanitce fouknul a podal první přibližný popis nehody, následně mne pak ještě kontaktovali mailem a nechali si poslat lékařskou zprávu. V databázi najdete nehodu zde. Z údajů je zřejmé, že řidič ujel. V místě patrně nebyly kamery, které by nehodu zaznamenaly a pomohly identifikovat alespoň vozidlo.

Červenec 2019: Náklaďáček za to vzal

Nějakou dobu potom jsem kameru vozil opravdu pečlivě, netrvalo tak ani čtvrt roku, než jsem mohl zaznamenat další lahůdku. Tentokrát prostor pro předjetí špatně odhadl řidič malého náklaďáku, a potom, co na něj zpoza zatáčky „vybaflo“ stažení provozu do jednoho pruhu, přimáčkl mne na začínající řadu parkujících aut tak, že jsem měl dost co dělat, abych to ubrzdil. Další případ, kdy řidič cyklistu předjíždí, kdy nemá. Pokud by měl dodržet 1,5 metru, tak s tím vůbec nemůže začít. Událost najdete na videu výše od 0:53.

Nuže, ačkoliv jsem poslal videozáznam, tentokrát mi policie už na mail neodpověděla.

Září 2019: Bez důkazu

V září 2019 jsem zažil nejspíš ještě nepříjemnější zážitek, než byla ona dubnová dopravní nehoda. Vzhledem k absenci cyklostezky mezi Říčany a Vojkovem zde jezdím asi kilometr a půl po kutnohorské silnici, možná znáte takový ten lesní úsek, který se tak romanticky klikatí a hned na začátku má velkou ceduli s šedesátkou a nápisem „Úsek častých dopravních nehod.“ Alternativou je lesní pěšina, podvodně označená jako cyklotrasa 0031, která je čtvrt roku pod sněhem, dalšího půl roku vede močálem a zbylý čtvrtrok není sjízdná pro jiná kola než MTB – a navíc stejně končí v lese před Vojkovem a až do vesnice nevede.

V těchto serpentinách se musíte spolehnout na to, že osobní auta vás budou předjíždět s respektujícím zpomalením, dodávky počkají, až nebude nic v protisměru, a řidiči velkých náklaďáků pochopí situaci a uznale počkají, až po kilometru jízdy ze státovky vypadnete. Nuže, tenhle borec to neuznal. Slyšel jsem ho zezadu na sto metrů daleko a proti byla zrovna kolona, takže bylo jasné, že buď počká, nebo mne vezme. V takové situaci decentně naznačuji, že předjíždět cyklistu není vhodné tím, že se důrazně ohlédnu, čímž se také poněkud vzdálím od krajnice. Operátor mnohatunové masy železa si to vyložil jako důvod k agresivnímu protroubení a definici životního prostoru cyklisty v šířce necelého metru mezi svodidly a koly nákladního vozu s přívěsem.

Poté, co jsem toto předjetí přežil, rozhodl jsem se neprodleně navštívit nejbližší policejní stanici a tam situaci nahlásit. Věděl jsem, že nemám v ruce jediný důkaz, protože kamera byla zrovna vytlučená. Ale současně jsem věděl, že tohle prostě nemůže zůstat bez reakce, byť by byla sebebeznadějnější. Když vám tohle udělají, je to znamení, že vás někteří řidiči prostě chtějí vidět mrtvé v příkopu, a tomu se musíte bránit v zájmu zachování svého života.

Policejní protokol mám v poště, bez důkazu to nevedlo k žádnému úkonu. Věřím, že v onom časném podzimním dopoledni jsem služebně říčanské policie sepsáním protokolu mnoho práce nepřidělal. Návštěva stanice tak byla v jistém smyslu psychoterapií, protože kdybych tohle přešel aspoň bez pokusu věc zaknihovat do policejních análů, přiznal bych sám sobě, že takhle brutálně bezohledné předjíždění lidí na kole je společensky tolerovatelné, což prostě není.

Září 2019: S důkazy, ale bez výsledku

Ten den byl vůbec smolný. Ani ne o hodinu před výše popsaným malérem – na ještě fungující kameře – zaznamenal těsné předjetí, které v poslední době používám jako ilustrační fotku k odstupu 1,5 metru. Na 5,0 metru široké silnici mezi Říčany a Uhříněvsí se do předjíždění mé maličkosti pustil řidič osobáku v protisvětle před horizontem. Poté, co na něj vyjelo auto proti, jsme měli všichni co dělat. Protijedoucí řidič rychle ucukl ke kraji, stejně jako já, takže jsme se nakonec vešli.

Právník Tomáš Kindl, který je autorem předlohy zákona k 1,5 metru, nedávno z šířky vozovky a vozidel spočítal, že boční odstup při tomto předjetí teoreticky mohl být nejvýše 81 centimetrů – ovšem to bychom já i protijedoucí řidič museli mít od krajnice nula a obě auta se pozdravila dotykem zrcátek. Odstupy nulové jistě nebyly – skutečný boční odstup od cyklisty byl tak odhadem o půl metru menší, tedy někde kolem 30 centimetrů.

Opět situace, kdy by si řidič v případě, že by měl dodržet 1,5 metru, předjíždění před horizontem zatraceně rozmyslel, protože by bylo jasné, že objeví-li se auto proti, nestačí se do své poloviny vrátit a skončí to čelní srážkou. Když ale 1,5 metru neplatí, proč cyklistu nepředjet, však se tam ňák poskládáme, že ano – a cyklista si stejně stěžovat nebude.

Nuže, cyklista si stěžoval. Bohužel, z kamerového záznamu nešlo poznat, kdo auto řídil, takže výsledek byl očekávatelný. Od policie mi přišel dopis, ve kterém bylo sděleno následující:

Sděluji Vám, že orgánu policie po provedeném šetření v oznamované věci nezbylo, než věc podle ustanovení § 74 odst. 3 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, odložit, neboť se ve lhůtě 30dnů nepodařilo orgánu policie zjistit skutečnosti odůvodňující podezření, že jej spáchala určitá osoba.

Záležitost tedy spáchala osoba neurčená. Zda se ji policie nějak určit pokusila, mi známo není.

Únor 2020: pomohla kopie na magistrát?

Jedenáctého února jsem byl při obvyklé ranní cestě na Türkově ulici „podjet a zamáznut“ autem zprava. Nešlo tedy o klasické nebezpečné předjetí, spíš o nedání přednosti. Řidička mne musela vidět, a tentokrát bylo setkání druhu tak blízkého, že jsem ji mohl do mailu dokonce i popsat.

V mailu jsem tentokrát současně upozornil na absenci vhodné infrastruktury a kopii poslal i na magistrátní odbor dopravy. V tomto konkrétním případě jsem pak dostal odpověď přímo od vedoucího oddělení dopravní policie, že podnět bude řešen. Tento případ byl nakonec na vyřešení relativně šťastný, byť jsem vyrozumění o výsledku šetření přímo nedostal. Díky tomu, že šlo o služební auto nepříliš velké firmy, jsem se přes kontakt uvedený na autě spojil přímo s majitelem a byl jsem ujištěn, že dotyčná řidička údajně pokutu dostala. Což je v současné situaci asi maximum možného.

Červen 2020: Labutí píseň policejní série

Příběh podání na policii uzavírá opět situace z Türkovy, kde si řidič v levém pruhu vyhodnotil cyklistu v pruhu pravém jako volné místo a rozhodl se mne natlačit do zastávkového zálivu – kde ovšem právě stanicoval autobus. Policii odesláno. Výsledek? Zcela bez reakce.

Závěr: V ohrožení života každých sedmdesát hodin?

Potom přišly prázdniny, po nich druhý covidový lockdown, který mne v AutoMatu poslal na půlroční homeoffice, a cesty do výzkumáku vyřešila z velké části nově otevřená cyklostezka Kolovraty – Strančice.  Začal jsem být také trochu laxnější s kamerou a neberu si ji vždy. Další situace, které by stály za avízo policii, se sice objevily, chabé výsledky mne ale poněkud demotivovaly posílat policii další materiál.

Jak lze tedy shrnout ten rok a půl, kdy jsem vážná ohroženími policii celkem systematicky posílal?

Mohlo jít o nějakých 300 až 400 hodin zdokumentovaných cest, kdy jsem byl dostatečně iniciativní na to, abych každé opravdu děsivé ohrožení policii poslal. Za tu dobu jsem byl v kontaktu s policií sedmkrát. Z toho pětkrát šlo o „hodnotné“ nebezpečné předjetí – a vždy takové, že při snaze o alespoň elementární dodržení 1,5 metru by řidič předjížděcí manévr vůbec nezačal. Připočtu-li nedání přednosti z roku 2016, k udělení sankce byly dotaženy dva případy z osmi. Šest případů policie odložila nebo neřešila.

Možná to bylo období smolné. Možná jezdím víc v silném provozu, než jiní. Ale já na tom kole jedu do práce a ne na výlet. A kde je podél silnice I/2 za Říčany nebo podél magistrály na I.P. Pavlova nějaká cyklostezka? K nehodě ovšem nakonec došlo na „obyčejné“ dvojpruhové ulici.

Za mne rozhodně není v pořádku, je-li cyklista při jízdě v provozu brutálně ohrožen na zdraví či životě jednou za několik desítek hodin jízdy.

K tomu, aby bylo 1,5 metru uzákoněno, mne tedy vede i osobní zkušenost – jak z událostí zdokumentovaných kamerovými záznamy, tak z následného řešení s policií. Bude-li 1,5 metru platit a pořídí-li si policie ten cykloradar měřící vzdálenost předjetí, možná tak bude mít policie trochu víc práce. Určitě se ale alespoň trošku naruší pocit nepostižitelnosti za ohrožování cyklistů, kterým část motoristů nepochybně trpí.