Většina z nás si tak nějak pamatuje své první kolo. Otevřelo nám celý nový svět samostatnosti a průzkumů. Bohužel, mnoho dětí nemá možnost tenhle záchvěv nově nalezené svobody pochytit. V Ashbury Park v New Jersey, USA, se to jedna paní jménem Kerri Martin snaží změnit. Jak vidíte, vytvořila dvě speciální místa, kde si mohou děti troškou úsilí zasloužit svůj úplně první bicykl.
V Second life bikes [Druhý život pro bicykly, hříčka se ,,Second hand“ — pozn. překl.] mohou děti ve věku přibližně druhého stupně základní školy odpracovat patnáct hodin a získat tak vlastní kolo. Možnost získat vlastní kolo nebo jen se na nějakém projet je tu ale i pro menší děti. Povídali jsme si o tom s Kerri.
,,V naší zemi ale i v celém světě existují různé projekty, kde lidé opravují darovaná kola a rozdávají je dětem. Já to ale nemám moc ráda, protože si myslím, že ty děti si toho pak příliš neváží. Dostanou kolo a to třeba krátce potom skončí na smetišti. Takže mám ráda tenhle přístup, kdy větší děti si musí odpracovat patnáct hodin a dokonce i ty malé děti si jej musí nějak zasloužit. Nedostanou něco jen tak zadarmo,“ říká Kerri.
To, že se tady děti o svá kola musí nějak zasloužit, jim dodává nejen hrdost, že si jej získaly, ale také je učí něco o životě, a to způsobem, který samotné bicykly daleko překračuje.
Děti se tu učí, jak kola opravovat, ale nemyslím si, že se z nich stanou mechanici, bude to jen malá součást jejich života. Je to ale hlavně široké spektrum věcí, které taková činnost pokrývá: zdraví a fyzickou aktivitu, životní prostředí, nezávislost, zkušenosti s prací. Je to skoro jako byste skrz ty kola děti vzdělávali.
Učit děti o životě byl pro Kerri jedním z jasných cílů. Původně ale nečekala, že by tato dvě místa začala žít svým vlastním životem.
To se mi na tom strašně líbí a když jsem dílnu otevírala, vůbec jsem nepředpokládala, že si ji lidé tak oblíbí. Je to takové společné místo, kam můžete přijít a já vám pomůžu opravit kolo, nebo některé z našich dětí vám vymění duši nebo něco takového. Můžete ale také používat naše nástroje, samozřejmě s mírou, podívat se tady, pokud hledáte nějakou zvláštní součástku nebo slepenou duši. Nejraději mám, když je tohle místo v plné akci. To bývá vždycky odpoledne, když se děti dostanou ze školy a tehdy s tu z toho stává takové komunitní cyklistické centrum.
Dnes již je to kompletně fungující organizace, ale tehdy jsem si říkala: Co se to vlastně chystám udělat? Kde seženu zdroje, kde seženu nějaké součástky? Jenže od té doby se tu všechny pneumatiky, součástky a pracovní lavice začaly téměř zjevovat, je to úžasné…
[…]
I v Praze nyní vznikají podobná komunitní bicyklová centra. Cyklodílna v Truhlářské, která se koná pravidelně každou druhou středu, již pomalu nabírá skutečné vlastní nářadí a součástky. Stále se také jedná o vytvoření otevřeného stabilního denně otevřeného bicyklového centra Bike Azyl.
(Oprava: V článku jsme původně uvedli mylnou informaci, že Martin Kontra vyhrál soutěž Rok jinak s projektem Bike Azyl. O projektu se nicméně stále jedná a hledají se jiné cesty, jak by mohl vzniknout.)
