Montréal, téměř dvoumilionová metropole rozkládající se na stejnojmenném ostrově. Také mnohdy považována za nejvyspělejší cyklistickou metropoli v severní Americe. Po představení tamního největšího specifika – systému navigace a článku o tamní infrastruktuře, pokračujeme v sérii článků o tomto z cyklistického hlediska zajímavém městě. Tentokrát na téma bikesharingu.
Bikesharing Bixi
Na bikesharing narazíte v Montréalu všude. Po městě je rozmístěno 460 stanic s 5200 bicykly. Ano, Montréal má klasický stanicový systém. A využívaný je skutečně hodně, ve městě jsem na kolech Bixi potkával pořád někoho a sám jsem na nich strávil dlouhé hodiny. 24 hodin je za 5 dolarů (versus 10 dolarů za MHD), 3 dny pak za 14 dolarů. Celý rok by vás přišel na 87 dolarů. Platba a registrace se dá vyřešit na kterékoliv stanici platební kartou, kterou se i následně identifikujete při dalších výpůjčkách. Při dlouhodobějším používání dostanete členskou čipovou kartu, která celou výpůjčku lehce zjednoduší: stačí ji přiložit ke čtečce u konkrétního kola, nemusíte již manipulovat s počítačem na začátku stojanu.
Už jsem vyzkoušel bikesharing v mnoha městech a ten v Montrealu byl zatím jeden z nejpříjemnějších. Asi největším plusem bylo časté rozmístění stanic. Samozřejmě v okrajových částech mohl být trochu problém nějakou vyhledat, ale čím blíže centru, tím méně byla jakákoliv mapa potřeba. Stanice byla téměř na každém rohu a pohodlnější to snad ani být nemohlo.
Hustota sítě
V článku Lesk a bída bikesharingu Miloslava Erika Veselá citovala studii, která doporučovala množství 10 – 16 stanic na 1 km², zdálo se jí to zbytečně hodně. Schválně jsem si vybral na mapě Montréalu tři kilometrové čtverce a spočítal v nich počet stanic. Přímo v centru jsem došel k 24 stanicím na kilometr čtvereční. Kolem Le Plateau Mont-Royal (stále blízko centra), to bylo 19 stanic. V okrajové části systému (okolí metra Fabre) jsem napočítal 9 stanic.
Při takovéto hustotě lze bikesharing velmi dobře využít i na krátké cesty – stanice není daleko od cíle vaší cesty. Zároveň to přináší zvýšený komfort: dokovací stanici nemusíte hledat v mapě, prostě vždycky někde nějaká bude. Když je jedna plně obsazená, nebo naopak v případě sháňky po kole prázdná, alternativa bude k nalezení hned za rohem. Jedná se o naprostý opak třeba k systému v Záhřebu, ten lze vzhledem k malé hustotě sítě použít pouze pro jízdu na dlouhé vzdálenosti. Cestu od vlaku domů si v Záhřebu rozhodně na kole nezkrátíte.
Problémy
Bixi je v Kanadě synonymem pro bikesharing, tak je systém populární. I v Torontu jsem se setkal s lidovým pojmenováváním tamních kol Bixi, i když se systém jmenuje odlišně. Nicméně dodavatel je stejný, podobně jako v New Yorku a dalších městech severní Ameriky. Mateřská firma nicméně zažila mnohé těžkosti i svůj rozpad.
Se startem v roce 2009 přišly klasické porodní bolesti v podobě vandalismu a krádeží. Ty se ale povedlo poměrně rychle vyřešit. Horší to bylo s financemi. Mateřská firma čelila vleklému sporu o autorská práva s dodavatelem softwarového řešení a vaz jí nakonec srazily dluhy čítající až 50 milionů kanadských dolarů. V roce 2014 tak vyhlásila bankrot.
Jednotlivé bikesharingové systémy se ale povětšinou v jednotlivých městech povedlo zachránit. Například ten montréalský odkoupila radnice a založila vlastní neziskovou organizaci, která systém provozuje i nadále. Levný špás to ale rozhodně nebyl.
Počet uživatelů a provoz
Od založení nové městské neziskové společnosti počet uživatelů rok od roku roste. Systém je v provozu od 15. dubna do 15. listopadu. Nejvíce uživatelů přibývá klasicky přes léto. Například letos v červenci bylo zaregistrováno téměř 90 tisíc nových uživatelů. Většinu nových registrací tvoří krátkodobé členství.
A ve městě je popularita systému skutečně vidět. Lidé na bixi-kolech nejsou nějakým ojedinělým úkazem, ale běžnou součástí montrealských cyklostezek.
Pokračování
V příštím díle kanadské série již opustíme Montréal a podíváme se pro změnu do Toronta. Tedy do města, které se snaží naskočit na cyklistickou vlnu. A docela se mu to daří.