Filler: Výběr ze záříjové a říjnové cyklokomise

TSK, otevírky a novinky

Pravidelný report TSK se v říjnu zpozdil, tentokrát z důvodu stěhování instituce do budovy na Praze 7, což je pro tuto těžce zkoušenou organizační složku města další rána. Můžeme se jen dohadovat, zda toto stěhování poškodí TSK více než nové logo. Nechci být příliš jízlivý, koneckonců pro TSK také trošku pracuji a rozhodně vysoce cením obětavosti těch, kteří tuto instituci drží aspoň jakž-takž funkční. Nicméně TSK je nyní ve stavu, kdy třeba rok nerealizuje vydaná stanovení, městské části si stěžují na údržbu a obnovu značení, rozpadají se koordinace a dohled nad realizacemi – zejména cyklo – je téměř nula. To vede k nedodělkům, chybám a následnému hejtu na cykloopatření.

Vedení města by si mělo rychle uvědomit, že TSK je v rozkladu. O tom, jak bídně funguje, ví dneska už každý, kdo s ní má cokoliv dočinění. A že by se s tím mělo něco dělat, ať jim to vrcholový management lakuje na růžovo, jak chce. Protože za nefunkční TSK si to prostě odnese radní a tak to má být.

Zpět ale k připravovaným akcím. Otevírala se stezka Točná – letiště. Na obou koncích je ještě potřeba odstranit nějakou oranici. V realizaci je stezka Kunratice – prodloužení, která konečně přinese spojení Kunratic a Vestce bez jízdy na štěrkovo-blátivém tankodromu. To by mohlo být ještě letos. U Dolních Břežan se přesouvá altánek, do jehož polohy se dostaví poslední kousek stezky, takže konečně zmizí těch padesát metrů pěšiny. Biokoridor přes Pražský okruh snad čeká úprava následně.

Severovýchodní samostatná organizační jednotka „Radek Čermák“ pak hlásí zprůjezdnění stezky Kbely – Vinoř s tím, že vrata vinořského statku (pro znalce odemčená) budou vlastníkem pozemku nahrazena cykloprostupnou závorou.

Na trase A2 od vchodu do ZOO k přívozu Podhoří byly experimentálně nakresleny fotoluminiscenční čáry. Tedy čáry, co by měly v noci bídně svítícím cyklistům ukázat další směr stezky tak, aby třeba nespadli do vody. Je to experiment, neví se, jak moc to vlastně bude svítit třeba někdy k ránu, tak se na to běžte za tmy podívat.

Plány na příští rok

TSK soutěží realizaci stezek A24 Průmyslová – Jahodnice a Staroklánovická (před úřadem k nádraží) – obojí k realizaci příští rok. U podjezdu Mánesova mostu dělí TSK od soutěže na zhotovitele poslední stanovisko památkářů týkající se podoby zábradlí a kyklopského zdiva, realizace by měla být taktéž 2022.

Na stezku Krejcárek – Balabenka se bude vypisovat projektová příprava. Správa železnic se nevzdala vhodnějšího koridoru původní trati, západní souběh s kolejemi by znamenal vysokou opěrnou zeď, takže cyklomagistrála A9 povede patrně … ulicí Turnovskou. Projekt jsem ale neviděl.

Navazující úsek Severovýchodní cyklomagistrály v koridoru staré trati od Balabenky k Vysočanskému nádraží má územní rozhodnutí, ale problém je s životností pilířů historického mostu, který by asi vyšlo nejlevněji zbourat a postavit znova. A aby toho nebylo dost, realizuje se podmínka Povodí pro vodní prostup Rokytka, tedy semafor zakazující vjezd do podjezdu v případě vyššího vodního stavu.

Z akcí, které by se měly realizovat v roce 2022 pak stojí za zmínku spojení stezky A2 pod Pražským okruhem s Komořany.

A zmizí konečně i poslední část „Rohanského blátíčka,“ tedy mlatové rozbřednutí mezi Danube House a Šaldovou. Akci si šéfuje Praha 8 a údajně je vše na dobré cestě. Nebyla to určitě sranda, neboť pozemky jsou vesměs soukromé. Výsledkem by ale měla být čtyřmetrová asfaltová stezka napojená též na připravovanou lávku HolKa.

Naše drahá náplavka

Záříjová veselice ‚Auta na náplavce‚ se opět dostala na přetřes komise, zejména kvůli tomu, že třídenní akce byla příležitostí, jak zabít legální průjezd po náplavce hned na celý týden. Ujišťování, že takové akce se na náplavku nehodí, že to bylo naposledy, že se to tam nebude dít, že příště budou mít cyklisté umožněný průjezd alespoň v době, kdy tam ještě/už nic není, přicházejí každý rok a každý rok se pak stejně opakuje totéž.

Ale aby se někdo třeba z Prahy 2 pochlapil a řekl, že když ty cyklisty na náplavce tak moc nechceme, tak tedy přestavme Rašínovo nábřeží, aby po něm šlo jet na kole po nábřežním chodníku, i kdybychom ho měli třeba na Výtoni nad tu zatracenou náplavku vykonzolovat, tak to zase ne. Dlouhodobě je to koneckonců jediné možné řešení, protože ani s méně auty v centru se cyklisti pod železniční most na nábřežní chodník bez rozšíření nevejdou.

Výsledkem dvojího probírání (ještě jsme dostali informace v říjnu) bylo nakonec rozhodnutí, že se začne prověřovat rozšíření pásu hladší dlažby. Což bude potřeba tak jako tak.

Na Pankráci se bude řešit

Prezentoval jsem smutný výsledek rekonstrukce ulic Na Pankráci a Táborská, a výsledek je, že se bude řešit. Nečekejme velká zlepšení nebo snad dokonce doplnění integrace v Táborské, či snad dokonce doplnění chybějících přechodů. Cílem je odstranit nebezpečná a kontraproduktivní řešení tak, aby to Praze 4 nezavdalo důvod třeba hodit vidle do přípravy metra D. Takže lidi jezdící na kole z toho zuby budou bolet i nadále, ale aspoň to nebude stávající rána palicí do hlavy.

Svatá válka proti autům?

Na zářijové komisi jsme schválili usnesení k zónám placeného stání, zdánlivě mimo naši kompetenci a podezřele obšírné. Obšírnost je dána tím, že připraví-li se koncept usnesení předem, bývá zpravidla poněkud delší, než když se formuluje na komisi od nuly. Dalo by totiž víc práce ho zkrátit, než jenom učesat. Troufám si v tomto poněkud rýpnout do členů komise zastupujících samosprávu, kteří takovou přípravou komisi někdy práci zrovna neulehčují. Externisté si podcenění přípravy u vlastního bodu dovolit nemohou, takže jsou jejich podklady často obšírnější a usnesení na jejich základě schválená květnatější.

Tady navíc nebylo co řešit, parkovací zóny se kompetence cyklokomise rozhodně dotýkají, protože averze vůči rušení byť i pouhých jednotek parkovacích míst značně komplikuje realizaci bezpečných cykloopatření ve vnitřním městě. Navíc zlevnit parkování ve chvíli, kdy se naopak zdražila veřejná doprava, je z hlediska udržitelné mobility mimořádně netaktické. Konečně, v tomto konkrétním případě šel Adam Scheinherr nejen proti zastupitelstvem schválenému Plánu udržitelné mobility, městem zadané odborné studii Delloite, ale i proti doporučení své vlastní odborné parkovací komise. Radní má samozřejmě plné právo se doporučeními svých odborných komisí neřídit. Na druhou stranu by bylo fér přiznat pravý důvod, kterým byl politický tlak od TOP09 a tedy skutečnost, že strategické dokumenty i odborné postoje musely ustoupit politice dopravního populismu – jak to tak v Praze chodí.

Někdo se i tak může domnívat, že cyklokomise vystoupila ze své pravomoci a vede nějakou svatou válku proti autům. V tom případě ale vedou svatou válku proti autům i experti z Delloite, členové parkovací komise, a vůbec všichni, kdo věří, že městské strategické dokumenty nemají zázračně přestat platit, kdykoliv se dotknou zájmů uživatelů osobních aut.

1,5 metru a co s tím?

Komisi jsem požádal o zařazení bodu k 1,5 metru, tedy k přicházejícím pravidlům o bočním odstupu a nepovinném užití infrastruktury od ledna příštího roku. Výsledkem byla tři unesení pokrývající dopady, které by město mělo řešit.

Tím krokem prvním je potřeba osvěty s cílem zlepšit koexistenci cyklistů a řidičů ve městě . Třeba vysvětlit, že 1,5 metru překvapivě neplatí tam, kde jsou cyklopruhy, ale také že třeba ochranné cyklopruhy úmyslně nejsou široké tak, aby se do nich vešlo širší auto, takže řidiči při předjíždění cyklisty nemají předstírat, že se do 2,5 metru vejdou s třímetrovým autobusem a předjížděné cyklisty ofukovat zrcátky. Stát to zatím neřeší, největší město je Praha, tak kdo jiný by se toho měl chopit?

Druhým krokem je vytipování míst, kde bude potřeba upravit infrastrukturu. Někde bude potřeba zřídit ochranné cyklopruhy, aby šlo cyklisty vůbec legálně předjíždět. Upozornil jsem ale, že jsou i místa, kde by cyklisty předjíždět prostě nemělo jít, tak to snad nebude tak mechanické jako doposud.

A tím posledním krokem je posbírat změny, o které Praha žádala, ale v průběhu chaotického projednávání ze zákona vypadly. Praha potřebuje, abychom mohli stavět úsporné „dánské“ křižovatky s nepřímým levým odbočením, aby šlo signalizace dělat tak, že cyklista nebude přes rozsáhlejší křižovatky brouzdat dvě minuty, a řadu dalších drobností. Ať bude nová sněmovna a nový ministr dopravy jakýkoliv, je potřeba se do toho pustit.

Cykloobousměrky metodicky

Dalším velkým bodem byla diskuse o cykloobousměrkách. Na řadě městských částí jsou odmítány cykloobousměrky, které by dávaly smysl, zejména když je navrhne veřejnost formou připomínky k návrhu stanovení vyvěšenému na úřední desce. Z nedávné doby máme příklady odmítnutí cykloobousměrek vyhovujících TP 179 z Prahy 1, 4, 5, 6 či 12; na Praze 4 pak způsob odmítnutí občanské připomínky vedl ke zrušení OOP na rekonstruovanou Branickou ulici soudem. Každý úřad si přitom stanovuje limity po svém, někde jsou v klidné ulici schopní schválit 3,5 metru, někde 4 metry, někde 4,25, a někde nejede vlak pod 4,5 metru požadovaných vyhaslým zněním ČSN. Někde jsou ochotni zřídit cykloobousměrku – bez ohledu na šířku – pouze na značené cyklotrase. Odůvodnění jsou přitom různorodá, zpravidla ale opřená o nepodložené tvrzení, že ČSN má ve věci cykloobousměrek před TP přednost.

Komise proto doporučila, aby samospráva požádala státní správu o zpracování a vydání metodického pokynu. V něm se silniční správní úřady městských částí decentně upozorní na to, že podle ČSN 73 6110 se navrhování komunikací pro cyklisty řídí zvláštním předpisem, kterým jsou jmenovitě právě TP 179.

2,5 kola na soupravu metra

ROPID si zpracoval sčítání kol v metru. Výsledek byl, že o prázdninových víkendech jezdí v některých úsecích průměrně více než 2 jízdní kola v každé soupravě, z Hlavního nádraží na Muzeum skoro tři. O prázdninových víkendech se také v metru převáží více kol než kočárků. Osobně si myslím, že je toho už skoro až dost. Je ale třeba odolat cukání přepravu kol v metru různými fígly škrtit. Spíš by bylo záhodno udělat něco proto, aby třeba na zmiňované hlavní nádraží šlo ze čtvrtí, kam vede ono koly přeplněné Céčko, na kole vůbec bezpečně dojet. Udělat cyklostezku podél magistrály, hned by těch kol byla v metru polovina.

Různé

Komise řešila ještě další drobnosti. K pokutování cyklistů na cyklostezce na Trojském mostě jsme se nakonec nijak neusnesli, značení tam ale projde revizí tak, aby bylo srozumitelné i některým příslušníkům městské policie. Řešili jsme také krátkou „díru“ mezi Letňanským korzem a lesoparkem mezi Letňany a Kbely. Některé body byly pro nepřítomnost předkladatele ze strany samosprávy odloženy. Komise se příště sejde počátkem listopadu, potom patrně až v lednu.